Džungle - národní park Taman Negara
čtvrtek 5. 7. 2001 – národní park Taman Negara
Ráno se mi na x-tý pokus daří vybrat z automatu peníze, do národního parku chceme mít trochu rezervu. Pak už nic nebrání jízdě starého otřískaného taxíku do Kuala Tembeling, nástupní stanice pro říční lodičky.
Pozorujeme, jak z loďky, odjíždějící před námi, vylévá kormidelník kyblíkem vodu. Do naší loďky naštěstí neteče, tak si můžeme vychutnat tříhodinovou jízdu proti proudu řeky do Kuala Tahan. Jízda je nádherná, na obou březích prales, občas vodní buvoli, rybařící domorodci v poněkud ošuntělých "západních" šatech nebo jejich ve vodě skotačící děti. Ani nám nepřijde, že jsme ujeli kolem 60 km.
Na ústředí parku se registrujeme, půjčujeme si boty do džungle a pronajímáme další loďku. Nejdříve se zastavujeme asi po deseti minutách proti proudu řeky u Canopy Walkway, visutých mostků v džungli. Tyto mostky jsou ukotveny na stromech, na jeden kvůli nosnosti mohou maximálně 4 lidi. S celkovou délkou 450 m je to nejdelší „procházka po visutých mostech“ na světě. Procházíme na houpajících se lávkách ve výšce 20 až 30 metrů nad zemí, až se nám občas tají dech. Je to úchvatná podívaná. Vidíme horní patra pralesa a občas, když se otevře vyhlídka, zjistíme, že se nacházíme uvnitř obrovského moře pralesa, kterým se klikatí jediná, proti svému okolí nepatrná říčka.
Pak se vracíme zpět k loďce a jedeme ještě výš proti proudu. Netušíme, že budeme projíždět peřejemi, a že na nás nezůstane nitka suchá. Doufáme, že to foťáky přežily. Přijíždíme do Kuala Trenggan, kde svačíme nějaký ten chleba z vlastních zásob a stříkáme si boty sprejem proti pijavicím. Vyrážíme do džungle.
Jdeme po lesní pěšině, po stranách stromy všech druhů i stáří. Pod nimi spousta dalších rostlin, z nichž bezpečně poznáváme jen kapradiny. Naštěstí je teď suchá sezóna, takže pěšinky v džungli jsou většinou suché a dobře schůdné. Říčky, které se nám „postaví do cesty“, přelézáme po kusech dřev, položených na mělké dno koryta. Po 45 minutách přicházíme k přístřešku Bumbun Kumbang, odkud lze pozorovat noční džungli a doufat, že uvidíte nějaké zvíře, přicházející se nalízat soli.
Pokračujeme dál na sever. Cesta je stále divočejší, občas přelézáme padlé kmeny stromů, nebo obcházíme jejich husté větvoví. Podlézáme pod bambusovými kmeny. Přecházíme spoustu říček a kopečků. I když se nám zde ve věčném stínu pralesa nezdá být příliš horko, trička promočená potem se nám lepí na tělo (a určitě k tomu přispělo i několik sprch, které jsme dostali na lodičce při překonávání peřejí…). Za další dvě hodiny docházíme k dnešnímu cíli, jeskyni Guya Kepayang Kecil, kterou nám doporučil náš hoteliér. Hodně prostorná, příjemná jeskyně (vešlo by se sem spát klidně i 20 lidí), se spoustou netopýrů v „sousedním sále“.
Po večeři se snažíme rozdělat v jeskyni oheň, což s vlhkým dřevem není vůbec snadné, ale na desátý pokus se nám to daří. Když se setmí, vycházíme na chvíli ven z jeskyně a zaposloucháme se do všeho toho bzučení, cvrlikání, vrzání, kukání, kvílení a dalších jedinečných zvuků noční džungle. Koukáme do tmy, kde kromě občasného problikávání světlušek a měsíce, prosvítajícího spletí větví a lián, nevidíme vůbec nic. Máme strach. Ale je to skvělé.
pátek 6. 7. – Taman Negara
Pomalejším tempem než včera se za 2 a čtvrt hodiny vracíme zpět k Bumbun Kumbang. Obědváme chleba s nějakýma konzervama, co jsme ještě vylovili v batohu. Jídlo nám nějak rychle ubývá, musíme začít šetřit (vychází to 2 balíky toustového chleba na celý den pro čtyři lidi).
Kolem dvanácté opět vyrážíme na jih, směrem k headquarters v Kuala Tahan. Cesta by měla být o něco frekventovanější, než včerejší (kde jsme potkali za celý den jen dva lidi), ale není. Potkáváme za celou cestu jen čtyři další „chodce v džungli“. Opět přelézáme potoky po kmenech, občas přecházíme bahna, ale povětšinou je cesta opět suchá a dobře schůdná. Sice svítí slunce, ale v džungli je stín a celkem příjemně, i když trička se na nás „zase lepí“.
Asi za 2,5 hodiny míjíme odbočku na Gunung Tahan, 2187 m – nejvyšší horu poloostrovní Malajsie (je odsud 55 km a trek tam a zpět trvá 7 dní!). Po třech hodinách od Bumbun Kumbang přicházíme na rozcestí – doleva na Kuala Tahan. My jdeme doprava. Cesta se začíná zvedat do kopce. Stoupáme po kořenech stromů, až to v nás evokuje jméno pro tuto část cesty – „Schody do nebe“. Po další hodině musíme přebrodit řeku (Sungai) Tahan, ale je v ní naštěstí vody jen lehce nad kolena. K Fishing Lodge, dnešnímu cíli, už je to odsud jen kousek, 700 m.
Spěcháme ještě o pár set metrů výš, a nedočkaví se vrháme do příjemně chladivé vody v peřejích Lata Berkoh. Za chvíli odsud odejdou turisté, kteří sem vyjeli loďkama a vrací se přenocovat do nějakého nóbl hotelu na ústředí parku. Teď teprve můžeme dosyta vychutnat nádhernou atmosféru peřejí, z obou stran obklopených džunglí. Nádherné místo…
sobota 7. 7. – Taman Negara
Vyspinkaní ráno vyrážíme zpět přes brod na rozcestí, a oněch 3,5 km zvládáme za hodinu a čtvrt. Jsme celkem rychlí, protože „oficiálně“ trvá ujití 1 km v džungli kolem půl hodiny. K ústředí do Kuala Tahan to je už jen 4,5 km – necelé dvě hodinky, bezva, to se ještě jednou klidně můžeme okoupat v řece.
V ústředí vracíme boty do džungle (jungle boots) a převážíme se přes řeku k plovoucím restauracím, kde ve 14.00 chytáme zpáteční loďku. Při jízdě se opět kocháme nedotčenou džunglí, máváme na domorodce, a taky chvílemi podřimujeme.
Taxíkem přejíždíme do Jerantutu, a naší první starostí je jídlo. Jíme, dlabeme, zkrátka se nažereme k prasknutí. Trošičku jsme podcenili zásoby do džungle, a měli jsme hlad.
V hotelu se můžeme zadarmo osprchovat, pereme věci a čekáme na noční vlak. Píšeme taky majlíky domů, že jsme „přežili džungli“.
Zde jsou odkazy na jednotlivé části tohoto cestopisu: I, II, III, IV, V, VI, VII. VIII, IX.
Autor: Jan Václavík
http://web.telecom.cz/honzav/index2.htm