Malajská města - Melaka, Kuala Lumpur
neděle 1.7. 2001 - Melaka
Kamenná brána - vše co zbylo z portugalské pevnosti A'Famosa
Spíme dlouho, do 10 hodin. Pak zkoušíme koupit lístky na autobus do Kuala Lumpur, ale na dnešek už mají vše vyprodáno (!). No jo, jsme v Asii, čekal jsem, že ne vždy něco pojede, když budeme chtít. Budeme teda muset jet zítra, kupujeme lístky na 8.30.
Procházíme etnografickým muzeem, ale výstavy nás nikterak neohromují. Holky se už nechcou pařit v kalhotech a tričkách, tak si na tržnici kupují vzdušné šaty. Bágly přenášíme do jiného, levnějšího ubytování v Ann’s homestay.
Po prohlídce Sultánova paláce (či spíše jeho repliky) stoupáme na Bukit St. Paul, s ruinami kostela s pěkným výhledem na město Melaku. Během historie tohoto města se zde vystřídalo několik koloniálních mocností, nejdříve Portugalci, kteří zde postavili pevnost A’Famosa, pak Holanďané a nakonec Britové (kteří zase pevnost zničili, protože protěžovali jiné přístavní město Georgetown). Pěkné baráčky s červenou fasádou z dob Holanďanů, Christ Church a Stadhuys, nacházíme na Town Square v centru města.
Čínské město na druhém břehu řeky se nám rovněž moc líbí. I přes trošku ošuntělé domy má velmi osobitou atmosféru a vůbec nevadí, že zde najdete kromě čínských chrámů (Cheng Hoon Temple je nejstarší čínský chrám v Malajsii) i muslimskou mešitu Kampung Kling.
U autobusového nádraží obědovečeříme, a pak se napráskáme skvělých koulí z banánového těstíčka. Stačí mi tři a už nemůžu.
Při zpáteční cestě procházíme kolem přístavu se spoustou starých, dřevěných loděk. Před setměním přicházíme na most k umělému ostrůvku Pulau Melaka (na kterém jsou nedostavěné paneláky) a pozorujeme západ slunce. Večer je pohoda v hotýlku.
pondělí 2.7. – Kuala Lumpur
Ráno, i když celkem se štěstím, chytáme místní autobus na autobusové nádraží (jezdí totiž pokaždé jinudy, takže se může stát, že na ulici, kde stojíte, nepřijede vůbec). Nakupujeme banánové koule na snídani a vyrážíme autobusem do Kuala Lumpur. Dálnice vypadá jako u nás, s tím rozdílem, že silnici lemují tropické palmy a později předměstí velkoměsta.
Do KL (kej el, jak Kuala Lumpur zkracují místní) přijíždíme asi v 11, pak půl hodiny trvá, než se ubytujeme v Traveller’s Moon Lodge. Rychle sedáme na autobus a valíme na ulici Jalan Ampang vyřizovat Ivě thajské vízum. Bohužel pozdě, žádosti na víza se podávají jen do 11.30. „Přijďte zítra.“ A nejde to ani nijak ukecat. Trochu roztrpčeni uvažujeme, co dělat. Asi budeme v KL muset zůstat déle, než jsme chtěli, do středy.
Petronas Twin Towers, „dvojčata“, jsou nejvyšší mrakodrapy na světě (měří-li se výška k vrcholu budovy; měřeno k vrcholku antény je nejvyšší World Trade Center v New Yorku, a k nejvyššímu obydlenému patru a ke střeše má primát Sears Tower v Chicagu). Proti těmto 88-patrovým budovám, čnícím 451,9 m vysoko, vypadají ostatní mrakodrapy jako tintítka. Nahoru se bohužel vyjet nedá, protože se zrovna opravují výtahy, ale nevadí, vyjedeme si na KL Tower, 4. nejvyšší komunikační věž na světě se 421 m. Nádherná vyhlídka, a konečně se ve městě začínáme trošku orientovat.
Pokračujeme přes Chinatown na Merdeka Square, Náměstí Nezávislosti. Zde byla r. 1957 vyhlášena malajská nezávislost. A nebyli by to Malajci, kdyby tu zase neměli něco nej – malajská vlajka zde vlaje na zřejmě nejvyšší vlajkové tyči na světě – 97 m. Na náměstí stojí nádherný palác Sultan Abdul Samad, dříve Britský sekretariát, nyní sídlo nejvyššího soudu. Hned za ním je schovaná mešita Masjid Jamek, stojící na místě soutoku říček Gombak a Kelang, podle něhož dostalo Kuala Lumpur své jméno – „blátivý soutok“.
Čtvrť Little India má pěknou atmosféru s rušnými obchůdky a spoustou Indů, ale noční trh v čínské čtvrti… to je teda věc. Celá ulice Jalan Petaling je uzavřená pro dopravu, davem lidí se zde skoro nedá projít a lze tu koupit vše od jídla (mňam) až po kopie Rolexek za 250 Kč. Atmosféra se zde skutečně blíží nočním trhům na Taiwanu, jen těch bělochů tady chodí nějak víc…
úterý 3.7. – Kuala Lumpur
Ráno valíme s Ivou na thajskou ambasádu, vízum bude zítra asi za 330 Kč (za poloviční cenu co u nás a v Singapuru).
Nasedáme pak na autobus 11D a jedeme k jeskyním Batu. Po vystoupání 272 schodů vcházíme do nádherné, obrovské Temple Cave, ve které pobíhají opičky a občas se s nějakými turisty (třeba se mnou) přetahují o pár odpadků… Párek Indů s hlavami pomazanými žlutou barvou zde děkuje za dítě, které se jim zřejmě narodilo po vyslyšených modlitbách ve zdejším chrámu. Jeskyně má trochu mystickou atmosféru, jen si představujeme, jak to musí vypadat, když se sem o hinduistickém svátku Thaipusam nahrne kolem miliónu lidí.
Indické jídlo ve stáncích před jeskyní, servírované na palmovém listu, nám přichází vhod. Busem 11D se vracíme na hlavní cestu, přeskakujeme na opačnou strany cesty na bus 43, který nás zaveze za město k Templer Parku. Procházka džunglí přetvořenou na park a koupel v říční kaskádě je moc příjemná. Místní „domorodci se diví“, jak jsme tohle místo našli, že prý sem turisti vůbec nejezdí. Inu, poradil nám ho hoteliér.
Středa 4.7. – Kuala Lumpur, Jerantut
S Ivou vyzvedávám thajské vízum. Pak stačíme tak tak koupit zásoby a průvodce po Thajsku (sakra, prodali nám 8. edici z roku 1999, ale jak jsem později zjistil, už existuje nová edice. To mě celkem štve, protože některé údaje, zejména ceny za dopravu a ubytování se rychle mění.
V 15 hodin nám odjíždí autobus do Jerantutu, „přestupní stanice“ do NP Taman Negara. Jízda trvá tři hodiny. Ubytováváme se v hotelu Sri Emas, pojíme a posloucháme velmi užitečnou přednášku o Taman Negaře. Dozvídáme se, kam se tam dá všude jít a kolik hodin to trvá. Plánujeme cestu džunglí a dokupujeme ještě nějaké zásoby.
Zde jsou odkazy na jednotlivé části tohoto cestopisu: I, II, III, IV, V, VI, VII. VIII, IX.
Autor: Jan Václavík
http://web.telecom.cz/honzav/index2.htm