Singapur
čtvrtek 28. 6. 2001
Let společnosti China Airlines CI 661 z Taipeie (Taiwan) do Singapuru proběhl hladce, i když mě překvapilo, že trval skoro čtyři hodiny. Inu, je to pěkný kousek cesty. Na letišti v Singapuru se vláčkovým vagónkem, kterému říkají Skytrain, přesouvám na Terminál 2, kam asi hodinu po mně přiletí kamarádi z Česka.
Pokouším se z letiště zabukovat nějaký levný nocleh, ale na některých místech mají plno a některá čísla v mojem průvodci LP (Lonely Planet) z roku 1999 jsou už neplatná. Rovněž už neplatí fakt, že do centra z letiště jezdí autobus č. 16. Celkem snadno se ale doptáme na ten správný, č. 36, a za chvíli se už šineme do centra.
Vyskakujeme na Stamford Rd. a jdeme na Bencoolen St. hledat ubytování. Některé z levných hotýlků pro cestovatele už jsou zrušeny, tak celkem ochotně bereme třílůžkový pokoj s klimatizací v Havaii hostel (pět se nás tam vyspí). Pojíme nějaký chleba s uherákem dovezený z Česka (což je pro mě po pětitýdenním pobytu na Taiwanu úplný ráj) a jdeme se podívat „do města“.
Přes Beech St. docházíme kolem Raffles hotelu ke katedrále St. Andrew’s a ke kriketovým hřištím Padang, kde nyní v podvečer hrají mladí Singapuřani kriket a fotbal. Je tu pěkný rozhled na mrakodrapy. Severním směrem jsou mrakodrapy Colonial District, jižním Central Bussines District.
O malý kousek dál přicházíme k řece Singapore, kde stojí socha zakladatele moderního Singapuru, Sira Thomase Stamforda Rafflese, a ohromeni koukáme na mrakodrapy a nábřežní uličku Boat Quay na druhé straně řeky. Musíme si na chvíli sednout a kochat se…
Pak pokračujeme po nábřeží k ústí řeky. Zde stojí socha Merlionu, jednoho ze symbolů Singapuru. Mezitím se setmělo, a svítící mrakodrapy tvoří nádhernou kulisu za osvětlenou sochou Merlionu. Pomalu se šouráme směrem ke Clifford Pier a pod mostem nacházíme plno objímajících se párů mladých Singapuřanů. Zřejmě je to pro ně v tohmle městě příkazů a zákazů jediné místo, kde si mohou takto vyznat lásku … Dále procházíme přes náměstí Raffles Place, ukryté mezi mrakodrapy, na uličku Boat Quay, a kocháme se příjemnou atmosférou. Bohužel pivo je tu taky moc drahé, takže „sušíme hubu“ a jdeme spát, jsme celkem hodně unaveni.
pátek 29.6.
Ráno zkouším oběhnout ubytovny v okolí, ale nacházím jen jednu a ta má plno, takže zůstaneme ještě jednu noc v Hawaii. Autobusem jedeme na Orchard Road (Sadovou ulici), Iva nemá thajské vízum, tak se ho snažíme vyřídit, ale vyřízení trvá dva pracovní dny a do úterý tady čekat nemůžeme, protože bychom tu přišli o významnou část našeho rozpočtu. Zkusíme to v Kuala Lumpur.
Procházíme zpět Orchard Rd. se spoustou luxusních obchodů s luxusním zbožím za luxusní ceny. Singapuřani nakupují jako diví. My bychom taky nakupovali, ale ono to je zkrátka drahý… výběr je tu ale skutečně jedinečný.
Pokračujeme přes Fort Canning Park (z vršku kopce je pěkný rozhled po městě) na nábřeží Clarke Quay, kde stojí skupina „nověstarých“ – zbouraných a znovu postavených domů. Singapuřani zkrátka vždycky něco zbourají a pak to postaví znovu. Myslí si, že líp, ale ve skutečnosti tím zmizí stará atmosféra města a domy pak vypadají strašně vyumělkovaně…
Pokračujeme do Chinatownu, čínského města. Další uličky s těmi kýčovitými, znovupostavenými domečky. Oproti živým a opravdovým taiwanským ulicím je tady „mrtvo“. Zkrátka to na mě působí moc umělým dojmem. Procházíme uličky Mosque St. (Mešitová), Pagoda St. (Pagodová) a Temple Street (Chrámová), a díváme se do indického pestře barevného chrámu Sri Mariamman Temple a do mešity Jamae Mosque. Ještě nikdy předtím jsem v mešitě nebyl a celkem mě překvapuje, že v ní nic není. Ale vůbec nic. Žádné modly. Je to prostě „prázdnej barák“, a válí se tady na zemi akorát pár lidí, kteří mají nohy plné mykotických infekcí… No, pro naše bosé nohy to tady asi není ideální místo.
Mnohem lepší je Thian Hock Keng Temple, čínský, se spoustou modlících se lidí pálících vonné tyčinky a dolívajících olej do věčně hořících lamp. Díváme se i na „domky s terasami“ na Tanjong Pagar. Z Raffles Place jedeme singapurským metrem (MRT) na stanici Lavender.
Procházíme arabskou čtvrť kolem Arab Street se Sultánovou mešitou, ale je to pořád stejná písnička - kýčovité, nabarvené, nově postavené domečky a atmosféra se trochu vytrácí…
Báječně se napráskáme v čínských stáncích ve Victoria St. Food Court. V obchodech a restauracích je jídlo na české poměry hodně drahé. Už se těšíme, až se napráskáme v Malajsii za levný peníz.
sobota 30.6.
Vstáváme celkem brzo, abychom o čtvrt na devět mohli vyrazit do Little India, indické čtvrti. Přes Dunlop St. a Little India Arcade přicházíme do Zhujiao Centre, kde z 1. patra pozorujeme hemžící se lidičky na malebném rybím trhu pod námi. Restaurace na Race Course St. jsou ještě zavřené, tak jdeme obdivovat 15 m vysokou sochu Buddhy v Temple Of 1000 Lights (na rámu kolem sochy je totiž 989 žárovek, bohužel hrozně kýčovité).
Ještě lepší je Leong San See Temple naproti, ve kterém se zrovna koná nějaké buddhistiské kázání, je zde shromážděna spousta lidí v černých hábitech a mnich v oranžovém rouchu jim něco vysvětluje (obdoba křesťanského kázání). Jedna paní nás provází po chrámu a vysvětluje, co k čemu slouží, a pak zvědavě pozorujeme mnichy i shromážděné lidi zpívající za doprovodu bubnu a činel…
Bordely na Desker Rd. jsou ještě zavřené (no jo, je přece ráno), tak se vracíme do hotelu, a kontrolujeme batohy, jestli nám tam někdo nepřiložil nějakou tu drogu… V Singapuru je za převážení drog trest smrti! Před dvanáctou vyrážíme na Queen St. Bus Station. Na expres do Johor Bahru je strašná fronta, v tom vedru se nám na slunci čekat nechce, tak nasedáme na obyčejný autobus č. 170. Sice staví v každé prdeli, ale na druhé straně tady potkáváme spoustu zajímavých lidí, zejména Indek…
Přijíždíme na hranice a přecházíme přes most do Malajsie pěšky, je to rychlejší než autobusem po ucpané cestě. Úspěšně procházíme celnicí, ani nám nešacovali batohy.
V Johor Bahru chceme proměnit peníze, ale je sobota a banky mají zavřeno. Kluci mění hotovost u jednoho z četných moneychangerů a půjčují nám (myslím ale, že bychom u moneychangerů v pohodě proměnili i šeky, kdybychom to zkusili). Nacházíme schovanou jídelničku a dobře se nadlabáme za 40 Kč (někteří i za méně) – jen tak dál.
Vracíme se zpět na celnici a opět nasedáme na bus č. 170 (lístek pořád platí). Na asi 8 km vzdálený Larkin Bus Terminal dorážíme ve čtyři. Autobus do Melaky jede až v 5.30, takže máme dost času prochodit místní tržnici.
Cesta do Melaky, asi 210 km vzdálené, trvá expresním busem asi 3,5 hodiny (s půlhodinovou přestávkou „u jídelen“, kde si nedáváme předražené jídlo). Asi ten Malajský poloostrov bude ve skutečnosti větší, než z mapy vypadá. Já jsem odhadoval, že to bude trvat tak dvě hodinky…
V Melace nám hned po vystoupení z autobusu dohazovač nabízí hotel. Jedeme autobusem č. 17 do čtvrti levných hotýlků, a protože je večer a už mají všude plno, nakonec to zapíchneme v Traveller’s Lodge a jdeme se ven nadlábnout.
Zde jsou odkazy na jednotlivé části tohoto cestopisu: I, II, III, IV, V, VI, VII. VIII, IX.
Autor: Jan Václavík
http://web.telecom.cz/honzav/index2.htm