Trable v Bangkoku
sobota 14. 7. 2001 – Bangkok
Zavazadla sbíráme před autobusem. Když otevírám svůj batoh, zdá se mi něco v nepořádku. Autobus mezitím odjíždí. Zjišťuji, že se mi někdo přehraboval v batohu! A chybí mi 500 Kč, jediné peníze, co jsem měl v batohu, jinak mám naštěstí vše ostatní u sebe v moneybeltu. A taky mi chybí nabíječka na mobil, nabíječka na kameru kupodivu zůstala. Alča, Jirka a Maf jsou na tom podobně, jen s tím rozdílem, že Jirkovi chybí i 100 USD. (Varování pro všechny potenciální cestovatele ze Surat Thani do Bangkoku: Dávejte si sakra majzla na svoje věci a nikdy neužívejte služeb cestovky Surat 111 Travel jako my!!)
Do prdele! Jdeme to nahlásit na policii, ale výsledkem zhruba hodinové anabáze je jen protokol. Celí znechucení se potácíme Bangkokem, který nám najednou připadá neuvěřitelně hnusný, odporný, špinavý a ošklivý, a lidi strašně proradní… Ani moc nevnímáme vyhlídku od chrámu Wat Saket. Na ulici Khao San kupujeme lístky na noční bus do Chiang Mai. Pak jdeme ke královskému paláci, kde se kupodivu dá ve stáncích u řeky Chao Phraya levně pojíst. Ani se nám nechce moc chodit.
Navíc Alča začíná kulhat, na nártu nohy se jí z ranky neznámého původu začala šířit hrůzně vypadající infekce podkoží. Zpět na Khao San musíme jet taxíkem. Protože antibiotika zatím nezabírají, červený flek po noze se šíří a otok zvětšuje. Rozhoduji, že by měla do nemocnice…
Odkládáme odjezd do Chiang Mai o jeden den, naštěstí jdou lístky na autobus přeložit. V nemocnici (Mission Hospital) doktorka potvrzuje diagnozu cellulitis. Terapie Augmentinem je prý O.K. (Strepto nebo Stafylokoková infekce), jen pokud by se otok šířil nad kotník, musí Alča zpět na infúze penicilinu. Padá mi kámen ze srdce; nic smrtelného. Celý nemocniční výlet nás stojí 230 B + 2 x 50 B za taxíka.
Večer jdeme s klukama pojíst ke královskému paláci, Alča odpočívá na pokoji s nožkou nahoře. Při zpáteční cestě vidíme na ulici Trok Sa-Ke zloděje prodávat různé nabíječky, walkmany a jiné věci. Odkud asi pochází? Od okradených blbých turistů!!
neděle 15. 7.
Dlouho se válíme v hotýlku na Khao San, ven vycházíme až kolem jedné. Alča už má nohu mnohem lepší, antibiotika zabrala. Původně chtěla zůstat v nějaké kavárně, ale nakonec sedáme na tuk-tuka - hybrid mezi motorkou a tříkolkou, co uveze 2 lidi až 4 Čechy nebo 5 Thajců. Je to sranda, řidič nás doveze k luxusnímu krejčovství, kde si ale nekupujeme žádný oblek za 5000 B. Pak k soše Big Buddhy a ujíždí pryč (aniž bychom platili), protože jsme zřejmě asi málo nákupůchtiví…
Pomocí dalšího tuk-tuku se přemísťujeme do Chinatownu. Začínáme u pěkného, aktivního čínského chrámu Wat Mangkon Kamalawat. Pak procházíme uličkami (Sol 16 Th. Charoen Krung a Th. Sampeng) mezi záplavou čínských i nečínských stánků se vším možným levným zbožím (i když v Česku u Vietnamců to jde koupit i levněji).
Z Khao San v 18.00 odcházíme na nedaleký kruhák a sedáme do dalšího busu (ta odvaha!) do Chiang Mai. Je to pěkně pomalá V.I.P. herka, po cestě se musí vyměňit kolo. Zastavuje během 12 hodin cesty jen jednou…
Zde jsou odkazy na jednotlivé části tohoto cestopisu: I, II, III, IV, V, VI, VII. VIII, IX.
Autor: Jan Václavík
http://web.telecom.cz/honzav/index2.htm