Zlatý Bangkok
pondělí 23.4. – Damnoen Saduak, Bangkok
Opět si přivstáváme (5.30), hodláme totiž chytit první ranní autobus do Damnoen Saduaku v šest hodin.Trošku zmateně pobíháme po městečku, ale nakonec se nám daří doptat se na ten správný. Cesta je rozkopaná, takže jízda trvá 45 minut místo obvyklých dvaceti. Řidič je velmi ochotný a spolu s několika dalšími lidmi nás veze až k jednomu molu na samotném plovoucím trhu.
Po snídani celkem dobře usmlouváme loďku (150 B/hod.), takže vyrážíme prozkoumat místní kanály. Starší Thajec na zádi pádluje jakousi vařečkou a veze nás do hodně turistických částí trhu (obchůdky podél kanálů s předraženými suvenýry). Ale na druhé straně je super pozorovat probouzející se vesničany v domcích na kůlech, jak si ve špinavé vodě kanálů čistí zuby, perou prádlo a myjí nádobí. Kdo ví, možná tu vodu i pijí…
Po hodině jízdy vystupujeme v „centru dění“ – plovoucím trhu Damnoen Saduak. Tady se to už hemží loďkami, ze kterých ženy v tradičních slaměných kloboucích prodávají ovoce, zeleninu, smažené banány a různá další jídla a zboží. V tuhle hodinu (8.15) tu ještě není moc turistů, takže si atmosféru trhu můžeme v klidu vychutnat. Když kolem deváté odcházíme, zrovna začíná přijíždět spousta cizinců masovými zájezdy z Bangkoku. Mizíme.
Autobusem se přesouváme do Bangkoku. Na jižním autobusovém nádraží nepanikaříme, a do centra na ulici Khao San jedeme za pouhé 3,50 B autobusem. Chvíli hledáme nejlevnější ubytování, nakonec se rozhodujeme pro Sweety Guest House dvoják za 140 B .
Po obědě a siestě vyrážíme nakupovat. Pro nákupy je ulice Khao San jako stvořená, plná nejrůznějších obchodů a stánků, hlavně s oblečením. Kupuji dvoje rybářské kalhoty domů, Alča pár šatů.
O půl šesté se s klukama potkáváme na molu Tha Chang a jedeme expresní lodí po řece Chao Phraya na molo Tha Si Phraya. Rozhodli jsme se totiž, že si trochu užijeme nočního života v Bangkoku… Po Thanon Charoen Krung docházíme do překvapivě luxusní čtvrti s mrakodrapy kolem Th Silom. Stmívá se, a tato ulice se rázem mění v „ráj“ pouličních prodejců. Kupuji ještě jedno tričko a thajský malovaný deštník pro mámu.
V „pravou hodinu“ přicházíme do oblasti Patpong – neslavně proslulé spoustou bordelů, i když už to dávno není, co bývalo v 60. a 70. letech. Před domy sedí nebo stojí lehké děvy, některé na sobě dokonce mají pořadová čísla. Nezkušení se necháme nalákat dohazovačem do jednoho z Go-go barů (za 150 B, v ceně je jedno pivo) na „sex-show“. Nakonec se z toho vyklubají ošklivé, tlusté tanečnice, které se ani neumějí hýbat. Sice ukazují některá zajímavá čísla, jako např. vytahování žiletek z přirození, otvírání láhve, ping-pong, troubení na klakson nebo kouření cigarety, celkově vzato je to ale nuda a „nepostavilo by to ani chlup“.
Poučení pro příště: vejít do baru, nesedat si hned, ale podívat se, jestli se „nám to líbí“, a pokud ne, tak hned (a bez placení) odejít.
Při zpáteční cestě trochu jezdíme několika autobusy sem a tam, až nakonec chytáme ten správný na Khao San – č. 15 bez klimatizace (!pozor, č. 15 s klimatizací jede někam úplně jinam!). Dokonce je to dnes úplně poslední, co jede. Je 22 hodin.
úterý 24. 7. – Bangkok, odlet domů
Ráno si jdu vyzvednout fotky, co mi přes noc udělali. Kvalita je dobrá, a cena asi 3,50 Kč za fotku 10x15 je celkem sympatická.
Balíme si věci v batohu a hurá do královského paláce (Grand Palace). Cestou se nám nějaký chlápek, vydávající se za učitele, snaží namluvit, že je dnes svátek a palác je do 14.00 zavřený. Místo toho máme jet kamsi do prdele tuk-tukem a navštívit památky, které nám doporučí. Když odmítáme, chlápek se náramně rozčiluje. My na něj kašlem a jdeme dál. Palác je kupodivu otevřený…
Nejdřív do něj vcházíme zadarmo a obhlížíme si bývalé sídlo králoského harému Chakri Mahaprasat a síně Dusit Hall, Amarinda a Borobiman Hall. Na hlavní skvost, Wat Phra Kaew, se už ale bez vstupného jít nedá (200 B). Královský palác, to je taková třešnička na dortu jménem Bangkok. Rozhodně stojí za shlédnutí.Už jen pohled na okolní bohatě zdobené budovy s kamennými strážci a zlatou stúpou stojí za to, ovšem Emerald Buddha…
… vyrobený z nefritu a nejvíce uctívaný Buddha v Thajsku, s velmi bohatou historií, kterému král třikrát ročně mění šaty podle sezóny…
…sedící nahoře s kouzelnou auriolou kolem sebe. Do tohoto chrámu se chodí modlit i obyčejní Thajci a atmmosféra tady je opravdu skvělá. Stačí si sednout a dívat se…
Potom přejíždíme přívozem přes řeku podívat se na Wat Arun se slavnou pagodou, zdobenou kousky čínského porcelánu. Na slunci se bíle třpytí. Naopak nás celkem zklamal Wat Pho, ve kterém leží obrovský pozlacený Reclining (odpočívající) Buddha, 46 m dlouhý a 15 m vyskoký. Chrám se zrovna opravuje a s lešením jako by se vytratila veškerá atmosféra.
Nechávám si vyvolat poslední film, udělají mi ho do hodiny. O půl sedmé nasedáme na bus č. 59, a jedeme na letiště. Sice oklikami, a trvá to hodinu a třičtvrtě, ale naprosto nejlevněji za 3,50 B. Procházíme check-in, a protože máme ještě čas, vycházíme z letiště přes cestu na poslední večeři v Thajsku. A pak už hurá domů…
Zde jsou odkazy na jednotlivé části tohoto cestopisu: I, II, III, IV, V, VI, VII. VIII, IX.
Autor: Jan Václavík
http://web.telecom.cz/honzav/index2.htm