Ostrov Ko Pha-Ngan
úterý 10.7. – ostrov Ko Pha-Ngan
Budím se, zrovna když loď vplouvá do přístavu v Thong Sala, hlavního městečka ostrova Ko Pha-Ngan. Kupodivu jsem se na palubě vyspal celkem dobře. Kotvíme a hned přejíždíme songthaewem (dodávkou, kde se sedí na korbě na lavičkách) do Hat Rin, letoviska na JV mysu ostrova.
V Hat Rin, drogovém doupěti proslaveném především svými Full Moon Party, ještě teď ráno několik lidí tančí na pláži, a pár z nich je určitě ještě pod vlivem. Při Full Moon Party, kdy se tady na pláži shromáždí až 5000 lidí, to musí být pěkná mela.
Ani východní ani západní pláž v Hat Rin se nám nelíbí, takže to riskujeme a sedáme na loďku, která nás veze asi 6 km na sever do neznáma…. Pláž Hat Yao, kam přijíždíme, se ukazuje jako naprosto skvělé a liduprázdné místo. Je zde dohromady jen deset bungalovů a v jednom z nich se ubytujeme.
A pak honem do vody. Je příjemně teplá a azurově průznačná. Pláž s bílým pískem a kokosovými palmami… a nikde nikdo!
Škoda, že jsme se hned ráno prvních pár hodin po východu slunce nenamazali opalovacím krémem. Tropické slunce tady spaluje velmi rychle. Teď se musíme před sluníčkem schovávat do stínu palem. Ostatních pár cestovatelů pro jistotu vůbec na pláž nechodí, tráví čas ve svých bungalovech.
Po výborné večeři (i když jídlo je tady asi dvakrát dražší, než na thajské pevnině) valím na kutě.
středa 11. 7. – Ko Pha-Ngan
Totální relax. Pohoda. Pláž. Moře. To se trochu pročistilo (nejsou takové vlny jako včera), a tak se se svými plaveckými brýlkami potápím. Vidím pod sebou korály a hejna ryb, z nichž největší mohou mít i přes 30 cm. Některé jsou i pestrobarevné, třeba modré nebo žluté s černými pruhy…
Odpoledne se nám daří otevřít kokosový ořech. Nejdřív se musí odstranit dřevnatá slupka, která mi vzdáleně připomíná borovicovou kůru, je však trochu měkčí. Teprve pod slupkou nacházíme semeno s pevnou dřevěnou skořápkou, na kterou jsme zvyklí u kokosových ořechů dovážených k nám. Ta se už dá rozkřápnout o kámen. Uvnitř kokosu je malinko tekutiny a bílá, výborná dužina.
Večer sedíme na terase – restauraci a společenské místnosti v jednom. Hraje super hudba, tak si dávám první pivo od Taiwanu, i když je na naše poměry nekřesťansky drahé – 45 Kč za třetinku. Náš domácí a pár hostů pokuřuje mariánku z bambusové vodní dýmky. No, taky si šluknem, ale fuj, je to hnus, vůbec mi to nechutná…
čtvrtek 12. 7. – Ko Pha-Ngan
Pláž, a zase nikdo na ní… Jen my. Chvilku se potápím, chvilku plavu. Odpoledne se nám daří sesbírat pár lidí na pláži (všehovšudy 7) a hrajeme plážový volejbal. Je to sranda, a i když je hřišťátko už ve stínu palem, při pohybu je nesmírné vedro. Po chvíli se olepeni pískem z robinzonád při volejbale vrháme do moře, které je o chlup chladnější než vzduch.
Večer je opět skvělé posezení na verandě, hrají se různé hry, kecáme (hlavně s Dánama a Italama), no prostě super pohoda… Náš domácí je zase zhulený mariánkou, a tudíž veselý. My jsme veselí i bez ní.
pátek 13. 7. – Ko Pha-Ngan, zpět do Surat Thani
Ráno se rozhodujeme, že z ostrůvku Ko Pha-Ngan zvedneme kotvy. V deset nás loďka odváží z naší milé plážičky zpět na Hat Rin, pak pokračujeme tuk-tukem do Thong-Saly. Kupujeme lístky (joint-tickets) na loď a následný autobus do Bangkoku, a 12.30 vyplouváme z ostrova. Chvíli se opaluji na palubě, ale je to spíš pečení se v troubě. Na rozpálené palubě peče slunko skoro nesnesitelně, takže zbaběle zalézám do podpalubí. Ještě že jsme z Thong Saly napsali pár (i když drahých) mailů. Doma po nás byla už prý celkem sháňka. No jo, jak jsme se měli ozvat z naší pláže, když tam nebyl ani telefon, ani signál pro mobily, ani internet?
Za hodinku se na chvíli zastavujeme v přístavu na ostrově Ko Samui, a pak loď pokračuje dál, aby asi v 17 hodin přistála v Surat Thani. Tady na thajské pevnině je zamračeno a dokonce i chvíli prší, zřejmě letní monzun. Asi jsme udělali dobře, že jsme jeli na ostrov. Celou dobu jsme měli nádherné počasí.
V Surat Thani nás převážejí songthaewem zadarmo k cestovce, kde si čekání na autobus do Bangkoku krátíme jídlem na blízkém nočním trhu. V 19.30 nalézáme do „Busu“, batohy nám dávají dolů do zavazadlového prostoru a vyrážíme.
Zde jsou odkazy na jednotlivé části tohoto cestopisu: I, II, III, IV, V, VI, VII. VIII, IX.
Autor: Jan Václavík
http://web.telecom.cz/honzav/index2.htm