Cesta do raje aneb z Prahy do Cape Townu - část 8. (Botswna )

Neděle, 5.08 | 16:43

Hranicni formality probehli rychle, a clovek ma okamzite pocit, ze dorazil do zeme, ktera je ekonomicky na tom nejlepe z vsech africkych statu. Upravenii lide, celnice na urovni, silnice siroke a na nych krasni novy asfalt, obchody a restaurace, ale take bohuzel na ukor toho take z lidi vymizel usmev, prijemnost, spontanost atd. Vedeli o sobe, ze jsou "nejlepsi" a takto to davali dost vsem najevo.
Pred namy bylo 600 km do Mauna. Maun je mensi mestecko, neboli vstupni brana do delty Okawango. Cestou jsme museli casto zastavovat, protoze bylo neunosne vedro, meli jsme stale zizen, a stinu podel silni moc nebylo. Projizdeli jsme predce poust Kalahari. K veceru jsme dorazili do predem doporuceneho Campu asi 10 km od Maunu. Postavili stan, a okamzite jsme se museli opit, protoze dehydratace byla velka. Tentyz vecer se nam podarilo domluvyt safari na 2 dni, takze se jede hned zitra v 7 rano.Motorku , doklady, skratka vsechni veci krome kanestru z vodu a stanu jsme nechali v campu. Vyjeli jsme z Jeepem do delty, najali pruvodce Kinose, a z jeho vydloubanem kmenem - clun se jmenuje mokoro, odpadlovali do vnitrku delty po uskych kanalech plnych hadu, krokodilu a ruznich zvirat. Sebou jsme meli 12 l vody, a zdalo se nam, ze to bude malo. Kinos mohl pit vodu z mocalu. To jsem mu druhy den silne zavidel. Odpoledne jsme dosli do stinu, postavili stan, cekali do vecera, a vydali jsme se slapat po lese cca 15 km.Vydeli jsme zebry, zirafy,pstrosy, prasata bradavicnata, a hrochy. Meli jsme strasnou zizen, ale z vodu jsme museli setrit.V noci jsme rozdelali ohen, aby se nam nepriblizili lvi, slony, nosorozci atd. Kinos to hlidal celou noc. Behem noci jsme z Endym pili casto. Rano jsme chtel mocit, a ...ono nic. Lek jsem se, pomyslel jsem na vsechno nejhorsi, co jsem kde co v africe vyvadel,kde jsem chytnul nejakou nemoc, jen me palilo a ja se bal. Sel jsem si lehnout, a po minute to name prislo zas. Opet nic. Jen priserne palilo, a ja si rekl ze fakt neco.....
Mel jsem neskutecnou radost, kdyz po chvylce z stanu vylezl Endy, chtel curat, vratil se do stanu, po minute opet vylezl, a ja se ho ptal:"co blbnes, proc se nevycuras jednou poradne?" Musel jsem se priserne rehtat, kdyz my odpovedel: "Predstav si, ze mam furt pocit ze curam, a ono vubec netece, a jen me to pali." Mel jsem nesmirnou radost, ze to je dehydrace a ne nejaka jina nemoc, a ze to je jen z nedostatku vody. Brzi rano v 5 jsme se opet vydali na pesi turu po parku.Sebou jen 4 l vody.Udelali jsme opet cca 15 km, a me jse otevreli vsechni mozoli, ktere jsem si nazbiral vcera.Tekla mi krev, odpadavala mi kuze mezi prsty, hnis jsem mel namotan kolem vsech prstu, a bolelo me to hrozne moc.Nemel jsem spravne boty, a navic, nohy sem si tam nemohl vubec nikde umyt, a tak se mi pekne zaparili. Zvirata kolem nas jsem uz any nevnymal a jen sem se tesil do clunu a nasledovne do kempu.
V kempu jsem si opatrne umil, postrikal jodem, a posypal antibiotikem. Priserne to palilo. CHodit neslo, a byl jsem zvedav, jak budu moct ridit motorku. V noci jsem se bolestma probouzel.Vyjeli jsme brzo rano proti Namibii. Z motorky nam neukradli nic. Pomyslel jsem, ze bych mohl trosku aspon skontrolovat olej, nebo vymenit. Naposledi to bylo v Dar es Salamu. Oleju bylo jeste dost, a vymeit se mi ho nevyplatilo. Tech cca 4000 km do Cape Townu to ydrzi. Ostatni veci jsem nekontroloval. Nic neodeslo, zadne divne zvuky jsem neslichal, fugovalo vse v naprostem poradku.Jsem prekvapen, ze to klape vse bez problemu. Gumy vymenim nekde na hranicich z Namibii, protoze tam me ceka min. 1500 km sotolini a kamnite silnice. Itak je vzorek na "cestovnich " gumach uz v cudu. No, aby nebyl, vzdyt jsem s tema gumama byl jeste v Camerunu. Ted jsem si uvedomil, ze mam dneska za sebou cca 16-17.000 km, hroznich i hezkych cest, a any jednou jsem zase nepychnul. Hodne lidi jen nevericne krouti hlavu, kdyz jim rikam, ze jsem nemel ani nejmensi problem z moto. Nekdo rika, ze to je Alachem, nekdo ze to je BMW.Ja si mislim ze kombinace Alaha, BMW, a trosku i me malickosti. Vlastne jsem na vsech mich cestach any jednou nespadnul, kdyz pomynu takove pady, kdyz jedu 10 kmh, a vzdy mam cas jeste vypnoout motorku klickem, a mozna usmat se, aby to bylo esteticky.

Odkazy na jednotlivé části tohoto cestopisu: I., II., III., IV., V., VI., VII., VIII., IX.

Autor: Igor Brezovar (brezovar.igor@seznam.cz)

Zdroj: http://mototour.cz/reports.html

oCestovani.cz

Komentáře k článku Název diskuze
Počet komentářů: 1, poslední komentář: Pátek, 23.1.2009 09:47:01
Pátek, 23.1.2009 09:47:01
hfgewf

Doporučit tuto stránku

Doporučit stránku

Aktuální články