7. den /3. 7. 2003/
7:30 - snídaně
8:00 - odjezd - jízda přes Savognin, Marmoreru, průjezd přes Julierpass (všude zataženo nebo dokonce pršelo)
Svatý Mořic
Kolem 9:30 přijíždíme do Svatého Mořice, nejdražšího a nejvyhlášenějšího turistického centra Švýcarska. Když jsme sem ovšem přijeli my, působil Svatý Mořic celkem opuštěně a prázdně, což bylo samozřejmě způsobeno tím, že je to centrum hlavně zimních sportů, za což hoviří i dvě Olympijské hry, které zde byly pořádány v letech 1928 a 1948.
My jsme byli vysazeni na náměstí před Rathausem, navštívili jsme informační centrum, kde jsme si nabrali letáky pro naši přísští dovolenou v tomto městě. Poté jsme absolvovali prohlídku města - došli jsme k Schiefe Turm von St. Moritz (Šikmá věž), poté návrat na náměstí a 20 minut rozchod. Nakoupili jsme pohledy, ale bohužel začalo pršet, takže jsme se nakonec museli vrátit do autobusu a v 10:45 jsme už odjížděli směr Poschiavo přes Passo del Bernina.
Poschiavo
Do tohoto městečka v italské části Švýcarska přijíždíme kolem 12:10. Zdálo se, že už je po dešti, takže jsme se již velmi těšili na projížďku Bernina Expressem, který ovšem jel až ve 13:30, takže do té doby jsme dostali rozchod. Prošli jsme si hezké centrum, ale rovněž velice liduprázdné. Zanedlouho se ovšem začalo zase zatahovat a dokonce i hřmět. Proto jsme se otočili a pomalu se vraceli na nádraží. Bohužel zde byla zavřená i pošta, takže se nám opět nepodařilo poslat pohledy. Celou dobu co jsme čekali na příjezd vlaku pršelo a nepřestalo ani když jsme do něj nastupovali.
Bernina Express
Ve 13:30 jsme započali panoramatickou jízdu přes průsmyk Bernina, kolem jezer a ledovců, přes viadukty, tunely a galerie.
Bohužel se nám opět nepopdařilo sednout si k okénku, takže jsme nemohli dokumentovat, tak jak bychom si byli přáli. Podařilo se nám ale vyfotit ledovce Palügletscher a Morteratsch-Gletscher, jezero Lago Bianco. Nakonec se naštěstí alespoň trochu rozjasnilo a přestalo i na chvíli pršet. Jediná nedokonalost na této jízdě byla, že souprava neuvěřitelně vrzala, takže zvláště při otevřených oknech a v tunelech to bylo na ohluchnutí.
Kolem 15.hodiny přijíždíme do Pontresiny, přestupujeme na náš autobus a vyrážíme na cestu zpět.
Svatý Mořic
Jelikož jsme si Svatý Mořic nestačili napoprvé dobře prohlédnout, tak jsme se ještě na cestě zpátky zde zastavili. Prošli jsme se kolem jezera St. Moritzsee, vychutnávali jsme si krásný pohled na město, vědecky jsme pozorovali místní kachny s kachňaty a zhlédli jsme také novogotický kostel z 19. stol.
Julierpass
Tento průsmyk nedaleko od Sv. Mořice ve výšce 2284m byl velice zásadním pro dopravu přes Alpy již od dob Římské říše. Rovněž se zde zachovali dva římské milníky. Dokonce i dnešní Švýcači zde mají v zabezpečených jeskyních schován bojový arzenál, kdyby bylo Švýcarsku nejhůř.
Sem jsme dojeli po 16. hod. Bohužel ani zde nebyla viditelnost nejlepší, ale alespoň neprřelo. V tomto průsmyku pbýváme 20 minut a následně vyrážíme zpět. Po cestě jsme zahlédli ještě několik svišťů.
Lai da Marmorera
Poslední zastávkou naší cesty bylo přehradní jezero Lai da Marmorera postavené jako hydroelektrárna. Po prohlédnutí scenérie a přečtení informačních tabulích s technickými daty a po pozorování polských skautíků v otřískaném autobuse, kteří někde splašili dřevo a nejspíše se chystali kousek za jezerem opékat brambory a sviště :-), se vracíme do Tgantieni, kam přijíždíme v 18:05.
Procházka po okolí - Sporz
Po večeři v 18:15 a sepsání zážitků z tohoto dne, jsme se ještě sami vydali na krátkou procházku kolem chaty do vesničky Sporz. Vyfotili jsme si nejkásnější horu u Lenzerheide Lenzerhorn a také naši chatu s okolím.
8. den /4. 7. 2003/
Náplň tohoto dne se naprosto odchýlila od původního plánu, kdy jsme měli absolvovat "cestu pěti jezer" na horském masivu Pizol. Jelikož se některým nechtělo platit 34CHF a ani se jim nenacházeli zalíbení ve vysokohorských tůrách, tak se domluvili s naší průvodkyní Zuzanou a byli vyhozeni v Bad Ragazu, kde si prošli toto lázeňské město a došli k léčivému prameni. Tato skupina dostala pracovní název "lázeňská skupina".
My ostatní jsme dojeli do Wangsu, kde jsme měli nasednout na lanovku na Pizol. Počasí se ovšem začalo velice rychle kazit. Viditelnost byla minimální a začalo i pršet. A jelikož nám ani obsluha lanovky nedoporučovalo tento výlet, bylo rozhodnouto, že kdo chce, tak může vyjet do mezistanice, odkud bude probíhat menší tůra po vrstevnici. Po prodiskutování situace navzájem mezi sebou a Zuzanou se 2 nadšenci rozhodli, že vyrazí na Pizolhütte (2227m), čehož ještě nyní litují (bylo tam jen bláto, louže, kravince a silný déšť, který se jim dostal i do bot; vidět prý nebylo nic a z jezer žádný požitek neměli).
Poněkud větší skupina se vydala se Zuzanou do mezistanice na Furt (1522m), což se ukázalo také jako nepříliš dobrý nápad: pršelo, přes mlhu nebylo vidět na krok, takže to brzy zabalili a vrátili se autobusem do Bad Ragazu, kde absolvovali stejně jako první "lázeňská skupina" procházku do Bad Pfäferst a na Tamira Schlucht.
Třetí "vítězná skupina", v které jsme byli i my, moudře usoudila, že plýtvání finančních prostředků za lanovku, která by nás vyvezla jen někam do půlky hory a do deště ještě většího než co panoval dole, je totální nesmysl, a tak se vydala pěšky do Bad Ragazu, kde měli sjednány sraz všechny skupiny.
Cesta do Bad Ragazu
Na tuto cestu se nás vydalo celkem 8. Po demokratické volbě byl z naší skupiny zvolen horský vůdce, který se nám za naši důvěru odvděčil kvalitním průvodcovstvím a příkladným vedením. Jen jednou jsme si zašli a vlekli se pěkný kus nahoru a opět zase dolů, ale jistě to nebyla vina jen horského vůdce, ale i špatného popř. úplně chybějícího značení. Na začátku cesty si náš průvodce vymínil honorář 10CHF, který ovšem postupně snižoval až na 5CHF a následně na 4CHF, které ovšem nakonec raději ani nevyžadoval.
Během cesty jsme viděli a zažili např: ovce, krávy, déšť, bídné výhledy na zamlžené hory, nenačatou láhev červeného vína na místě odpočívadla u jezírka, kde se nacházely jeětě tyto předměty: 2 khaki celty, 2 bodce (na jednom z nich bylo vytesáno jméno Mathias Bärtschl - zřejmě majitel), 2 rozkládací židle a na švýcarské poměry dosti velký bordel (mnoho odpadků rozházených kolem plného odpadkového koše). Náš vůdce, zřejmě chtěl od nás ještě vylákat peníze za průvodcovství, se nám snažil namluvit, že láhev vína je připravena pro nás a že je to jeho zásluha. Takže prý ji klidně můžeme vypít. Jelikož jsme vůdci trochu nevěřili, tak jsme nakonec nechali víno ležet, aby na nás ještě někdo nevylít ze křoví. Na tomto místě jsme snědli náš oběd čítající kuřecí stehno a chleba. Počasí se do té doby celkem umoudřilo a začalo i svítit sluníčko.
Poté jsme pokračovali v "cestě pěti jezer" kolem několika pofiderních kaluží a rybníčků, podél nichž vedla naučná stezka.
Cestou jsme narazili na zříceninu hradu Frendenberg a jelikož jsme měli ještě dost času, tak jsme se rozhodli, že na ni vylezem. Prvním podezřelým nálezem byl generátor 240kW, který byl umístěn v údolí pod hradem. Při výstupu jsme dále zahlédli stanový tábor a až nahoře jsme teprve zjitili, co se děje. Na hradě totiž byla v plném proudu příprava na noční rokový festival Quell-rock, který měl začít bohužel až v 18h, takže jsme si ani nemohli zakouřit dýmku míru. Překvapující bylo, že tam měli stánky s ovocem (ananas, jahody, ...), dále se tam vyskytovala výkonná aparatura, několik zastřešených barů ve stylu hippies a další stánky s občerstvením.
Bad Ragaz
Do Bad Ragazu jsme došli kolem 13:45. Provedli jsme převlečení z mokrých hadrů do méně vodě odolných svršků. Ve 14:25 jsme natrefili při bloumání lázeňským parkem na 1. lázeňskou skupinu, která nás přesvědčila, že se máme jít podívat do Bad Pfäfer. Ač jsme hnali jako koně na místo samotné jsme nedorazili - značný kus od Bad Ragazu nás zastihla 2. lázeňská skupina koučovaná Zuzanou, která nás přesvědčila o cestě zpět. Nedostali jsme se tak až ke kasomatu, který by z nás vytáhl 4CHF za vstup k opravdovým přírodním klenotům, přesto jsme viděli zajímavý šedivý potok Tamina a soutěsku, kterou protéká. Ještě jsme si nakonec prošli toto krásné lázeňské město, jehož zajímavostí byly sochy a plastiky umístěné téměř na každém kroku.
V 16:00 se již všichni účastníci zájezdu nasoukali do autobusu.
Chur
Chur je hlavním městem kantonu Graubünden a je zároveň nejstarší švýcarskou městskou osadou. Díky své poloze na úpatí nejdůležitějších horských průsmyků mělo strategický význam už za Římanů, kteří Chur, obývaný již po tisíc let Kelty, učinili roku 15 př. Kr. hlavním městem provincie Raetia prima. Už kolem roku 450 byl Chur sídlem biskupa. Nachází se zde např. katedrála (z 12. stol.), kostel sv. Lucia, biskupský zámek, ve starém centru města mezi řekou Plessur a biskupským dvorem najdeme křivolaké uličky se zajímavými domy z 15. až 17. stol.
My jsme navštívili hřbitov, kostel, náměstí, pěší zónu a zhlédli např. říčku Plessur protékající tímto městem.
Odjíždíme v 17:30.
Odkazy na jednotlivé části tohoto cestopisu: I., II., III., IV., V.
Autor: Jan Havel (Havelj1@seznam.cz)
Zdroj: http://cestovani.webz.cz/