5. den /1. 7. 2003/
Tento den došlo k podstatnému zhoršení počasí - ochladilo se a většinu dne propršelo. Naštěstí bylo v plánu navštívit italský kanton Ticino, kde počasí bylo podstatně příznivější.
6:30 - vstávání
7:00 - snídaně
7:30 - odjezd
Švýcarsko v miniatuře, Melide
Do Melide přijíždíme v 10:45. Na prohlídku expozice Švýcarsko v miniatuře dostáváme jednu a půl hodiny. Na této výstavě má návštěvník možnost seznámit se s nejvýznamnějšími zajímavostmi Švýcarska a to pomocí dokonalých zmenšených modelů, mezi nimiž může člověk volně procházet a s pomocí obdrženého letáku určovat, o co se jedná.
Lugano - Perla na jezeře
Ve 12:45 přijíždíme do Lugana, největšího města kantonu Ticino, které se malebně rozkládá na břehu stejnojmenného jezera. Každého návštěvníka zřejmě především upoutá dlouhá pobřežní promenáda lemovaná tropickými parky a květinovými záhony.
My jsme se nejprve vydali do klášterního kostela Santa Maria degli Angioli z roku 1515, kde jsme si prohlédli známou renesanční fresku od Bernarda Luiniho, žáka Leonarda da Vinciho, z roku 1529.
Poté jsme vystoupali městem ke katedrále Santa Lorenzo, trojlodní stavbě s nádhernou fasádou ve stylu Lombardské renesance, kterou jsme ovšem neměli možnost vidět, neboť je už několik let opravována a je proto zakryta lešením, proto jsme si ji ani nevyfotili. Zde se projevuje také poněkud jiná mentalita "italských Švýcarů", kteří slibovali, že rekonstrukce bude trvat daleko kratší dobu, což se ovšem nestalo. Jižní temperament obyvatelstva se projevuje i na menší pořádkumilovnosti, což si návštěvník přijíždějící např. z německé části Švýcarska má možnost uvědomit poměrně záhy po překročení hranic kantonu.
Po organizované prohlídce jsme se dostali necelou hodinu rozchod, což nám přišlo příliš málo pro tak krásné město, nicméně jsme tuto dobu využili k procházce do krásného městského parku, kterému dominuje klasicistická Villa Ciani, v níž je dnes Museo delle Belle Arti vystavující ticinské umění.
Poté se již obracíme zpět a po pobřežní promenádě se vracíme na smluvené místo, kde nás následně naložil autobus.
Čokoládovna Alpenrose v Caslanu
Ve 13:15 přijíždíme do Caslana, kde stojí známá švýcarská čokoládovna Alpenrose. V továrně je vybudováno i muzeum čokolády a návštěvník si může také prohlédnout samotnou výrobu, ale co je hlavní - může ochutnávat podle libosti místní výrobky. Po takovéto ochutnávce snad není nikdo, kdo by odolal a nenakoupil si výbornou čokoládu i domů pro příbuzné a známé, ale asi hlavně pro sebe. Kromě všeho toho nás dosti zaujal v muzeu historie čokolády český plakát s nápisem: "Stollwerckovy mléčné karamely, 5 kusů 10 haléřů" (viz fotografie). Bohužel se nám nepodařilo vypátrat, proč se tam tento plakát vyskytuje.
Bellinzona
V 16:45 přijíždíme, po zdržení na dálnici, kde se vytvořila zácpa díky hořícímu náklaďáku, do Bellinzony, hlavního města kantonu Ticino, které se nachází na strategické pozici na jižní straně průsmyků San Bernardino, sv. Gottharda a Lukmanierpass, jelikož se odtud dal kontrolovat veškerý provoz vedoucí severojižním směrem přes centrální Alpy. Bellinzona je známá také jako město tří hradů symbolizujících tři zakládající kantony Švýcarska: Schwyz, Uri a Unterwalden.
My jsme se vydali na nejníže položený hrad Castello Grande. Na hrad vede výtah, který návštěvníky bezplatně vyveze až na nádvoří. Odtud jsme vylezli na nejvyšší věž hradu, odkud se nám naskytl krásný výhled na město. Bohužel se zároveň zvedl prudký vítr a začala bouřka. Proto jsme byli nuceni se vrátit zpět k výtahu, kde už čekala většina členů naší skupiny. Protože jsme nechtěli čekat na dešti, tak jsme se my tři (ještě s Tomášem) rozhodli využít schodiště umístěné naproti výtahu. Ovšem když jsme vlezli na schodiště, zjistili jsme, že zde vládne téměř naprostá tma, kterou nijak nezmenšovala šachta vedoucí středem schodiště. Světlo totiž procházelo pouze úzkou mezerou vedoucí těsně nad schody. Asi po pěti minutách klesání naslepo jsme už začali pomalu pochybovat, že to stihneme včas. Nakonec jsme ale k našemu překvapení dolů dorazili dokonce ještě před poslední skupinou jedoucí výtahem.
Poté jsme ještě chvíli neúspěšně čekali u výtahu na zmírnění deště. Nakonec jsme se vydali zpět k autobusu, na chvíli jsme ještě zalezli do podloubí na jednom náměstí, ale déšť přestal až poté co jsme vyjeli z města. Město bylo ovšem úplně zacpané, a tak jsme se ještě dost zdrželi.
6. den /2. 7. 2003/
Tento den jsme měli v plánu výjezd lanovkou na Parpaner Rothorn a poté pěší sestup do města Arosa. A jelikož se počasí umoudřilo čekal nás nádherný výlet.
V 8:30 jsme vyrazili autobusem do Lenzerheide a již kolem 9:15 jsme vyjeli kabinovou lanovkou pro 35 lidí do mezistanice (Scharmoin), kde jsme přestoupili do kabiny pro 60 osob. Po tomto výletu jsme byli lehčí o 20CHF.
Parpaner Rothorn (2863m)
V 9:45 se ocitáme na vrcholu této hory. Do 11:15 si užíváme krásných výhledů a také se poučujeme o geologické historii této oblasti Alp na naučné stezce (Geoweg). Zde jsme se např. dozvěděli, že části Rothornu mají původ na africké kontinentální desce a také třeba, že nebýt eroze čněly by dnes Alpy až do výše 40000m(!).
Pochod k Arose
V 11:15 vyrážíme asi na čtyřhodinový sestup do Arosy. Během tohoto klesání náročného hlavně na kloubní systém našich organismů máme možnost dalších krásných pohledů na Lenzerheide a např. na údolí s dvěma jezery, kam jsme měli také namířeno. Právě u jezírka Alplisee jsme se zastavili na oběd. Při jídle nás okouzloval pohled na kaňon mezi Parpaner Rothorn a Parpaner Weisshorn a hlavně na jezero, v němž se zrcadlil Parpaner Weisshorn. Po obědě scházíme kolem druhého jezera do Arosy.
Arosa (1739 m)
Před 15. hodinou vcházíme do Arosy, krásného horského městečka malebně umístěného mezi horami. V místní turistické kanceláři jsme si nabrali propagační materiály a pak jsme se vydali k nádraží, odkud jsme v 16:04 odjeli vlakem do Churu (vlak samozřejmě jel na minutu přesně a přesně také přijel do cílové stanice - v 17:02). Tato hodinová projižďka stála 10,8CHF. Jedinou nepředvídanou akcí, která se seběhla při výjezdu z předposlední stanice, během jízdy byl útok "rozpustilých dětí" disponující silným bojovým arzenálem - vodou, kterou pak svými pistolemi vypálili na vlak a kdo neměl zavřená okna, byl okamžitě mokrý. My jsme naštěstí seděli na odvrácené straně vlaku a i okno bylo zavřené, nicméně mnoho hrdinů z naší čety bylo zasaženo a co je horší, nestačili jim ani útok vrátit.
V Churu nás následně naložil autobus a odvezl zpět do chaty, kam jsme přijeli kolem 17:40.
Odkazy na jednotlivé části tohoto cestopisu: I., II., III., IV., V.
Autor: Jan Havel (Havelj1@seznam.cz)
Zdroj: http://cestovani.webz.cz/