3. den /29. 6. 2003/
Tohoto dne jsme vykonali výstup na tři vrcholy: Piz Scalottas, Piz Danis a Stätzerhorn. Nejméně náruživí alpinisté ovšem pokořili pouze Piz Scalottas (lanovkou) a poté sešli zpět do místa ubytování. Větší část vylezla na Piz Scalottas a následně na Piz Danis a odtud zpět. Nejmenší skupinka - čítající cca 7 osob - zlezla všechny 3 vrcholy. A jelikož i my jsme byly mezi nimi, tak vám můžeme nabídnout zajímavé fotografie a několik slov o tomto výstupu.
Piz Scalottas (2322m)
V 8:00 vyrážíme na výstup tohoto vrcholu. Čeká nás převýšení přes 500m a ve stávajícím vedru se tento jinak nepříliš obtížný výstup stává celkem náročným. Cestou jsme si užívali nádherné výhledy do údolí i na okolní horstvo, i když vzdálenější vrcholy se nacházely ještě v oparu, obdivovali jsme také nádhernou alpskou floru, neboť většina květin právě kvetla; zahlédli jsme také několik svišťů.
Kolem 10. hodiny jsme dorazili na vrchol, kde už jsme byli očekáváni skupinkou těch, kteří na Piz Scalottas vyjeli lanovkou. Zde jsme již byli nuceni vytáhnout teplejší oblečení , protože zde vál celkem studený vítr. Na vrcholu se kromě stanice lanovky nacházel ještě vysílač a restaurace. Asi hodinový rozchod jsme využili pro vydechnutí a občersvení a samozřejmě pro vychutnání nád herných výhledů a pořízení fotografií. A jelikož jsme nechtěli jen nečinně čekat na zahájení sestupu a výstupu na Piz Danis, tak jsme sešli na vedlejší vrchol Scalottasu, ze kterého se nabízely nové výhledy.
Piz Danis (2497m)
Kolem 11. hodiny začíný sestup z Piz Scalottas a výstup na Piz Danis. Zpočátku celkem lehce vyhlížející a krátký pochod se mění v poměrně těžký a místy dost krkolomný výstup. Zvláště poslední etapa výstupu, která vedla po nestabilních kamenech, byla velice příkrá a místy vedla těsně podél prudkého srázu vedoucího až do hlubokého údolí. Zvláště nepříjemné bylo to, že se nebylo čeho chytit a ani Švýcaři se nezmohli k tomu, aby zde instalovali řetězy nebo lana. Nicméně kolem 12. hodiny se vyškrabujeme až k vrcholu. Na něm byla zřejmě nejzajímavější kamenná mohyla, ze které lítala hejna much, z čehož jsme usoudili, že uvnitř je pohřbena jakási zdechlin a. Po naobědvání a vyfocení jsme se vydali na sestup.
Stätzerhorn (2572m)
Po poněkud méně náročném sestupu vedoucího kolem hosrského jezírka jsme došli až ke křižovatce mezi Piz Danis a Stätzerhornem. Zde se skupina rozdělila na dvě - naše sedmičlenná skupina se i přes únavu vydala ještě na Stätzerhorn, zbytek se vracel po vrstevnici zpět na chatu. Výstup na nejvyšší vrchol tohoto hřbetu byl opět poměrně příkrý, ale cesta byla celkem v dobrém stavu, takže kolem 11:15 jsme vylezli až na vrchol. Odtud se nám naskytl další nádherný výhled na okolí - na další vrchol hřbetu tedy na Faulberg, Lenzerheide a Valbellu s jezerem Heidsee a samozřejmě na nejvyšší vrchol této oblasti Lenzerhorn, který vždy tvořil dominantu těchto pohledů. Na vrcholu jsme se rovněž zapsali do knihy vystoupivších a tento zápis jsme doplnili krátkou česko-německou esejí. Po pokochání výhledy jsme se vydali na závěrečný pochod do chaty. Sešli jsme opět na křižovatku, kde se obě skupiny dělily, a poté po prašné serpentinovité cestě kolem dvou lanovek jsme zahájili pochod. V plánu jsme měli ještě dojít do Lenzerheide, kde bychom poslali pohledy, ale díky nepříliš kvalitnímu turistickému značení (všechny schůdné turistické stezky jsou červené a schůdné pouze s horolezeckým vybavením jsou modré) jsme se dostali úplně mimo. Vzhledem k celkové únavě a úmornému vedru jsme se nakonec rozhodli pro přímý pochod do chaty. Tam přicházíme kolem půl čtvrté.
4. den /30. 6. 2003/
7:30 - snídaně
8:00 - odjezd
10:15 - příjezd do Oberalppasssu
Oberalppass
Z tohoto průsmyku ve výšce 2040m započal náš cca dvouhodinový pochod k pramenu Rýna. Tento den nám opět přálo počasí - možná až příliš, neboť v nižších polohách teploty přesahovaly 30°C.
Kolem 10:30 jsme vyrazili na pochod po úzké stezce po úbočí hřebenu hor - nejprve v kompaktní skupině, která se naštěstí začala zanedlouho trhat. Nám se zároveň podařilo probít do čela, takže jsme mohli v klidu vychutnávat krásy velehor a bez vyrušování pořizovat snímky nádherné přírody.
Cesta nebyla příliš náročná, i když místy se pozvolně zvedající pěšina změnila v příkrý stoupák. Občas jsme také překračovali potůčky a potoky stékajících po úbočích hor.
Pramen Rýna - Tumasee
Před 12. hodinou dorážíme k Tumasee - jezeru ve výšce 2343m, které je považováno za pramen Rýna. Po nezbytném vyfocení nádherné scenérie se rozhodujeme ještě k výstupu k Badushütte (2505m). Při výšlapu jsme měli to štěstí zpozorovat vzdušný vír. Nahoře bylo počasí daleko méně příjemné než u Tumasee - vál silný studený vítr a ani viditelnost nebyla nejlepší. Přesto ale výstup stál za tu námahu.
Po pokochání krásami se obracíme nazpět - nejprve opět k Tumasee a následně stejnou cestou zpět. Sestup ještě přerušujeme pro snědedí oběda a také proto, abychom před sebe pustili neodbytnou skupinu mladých německých turistů.
Kolem 15:15 je již celá skupina u autobusu a vyrážíme nazpět.
Flims
Na cestě zpět jsme se ještě zastavili v turistickém středisku Flims, abychom podnikli procházku lesíkem ke Connu, vápencovému kaňonu, kterým protéká Vorderrhein. Vápenec také dodává řece poněkud uměle vypadající azurovou barvu.
Přestože jsme do Flims dorazili kolem 16:30 a přestože se toto městečko nachází v 1000m, panovalo zde vedro kolem 32°C. Určitá část účastníků byla po 5 hodinách chození celkem unavena a tak brzy začala reptat, když se kaňon stále nechtěl objevit. Nakonec jsme nicméně dospěli až k němu. tato podívaná jistě stála za to. Po vyfocení jsme se vydali zpět. Prošli jsme kolem nádherného přírodního koupaliště, které stejně jako řeka byla zabarveno do nádherné azurové modře, takže i vzhledem k příšernému vedru jsme měli sto chutí si zaplatit vstupné a vykoupat se. Ale časový plán byl proti, takže jsme se jen svezli výtahem od koupaliště, a tak si ušetřili dost námahy.
Před 19. hodinou dorážíme do chaty
Odkazy na jednotlivé části tohoto cestopisu: I., II., III., IV., V.
Autor: Jan Havel (Havelj1@seznam.cz)
Zdroj: http://cestovani.webz.cz/