Autor: Miroslav Lébl
zdroj: www.miras.cz
Střední Amerika 2005 (9.)
15.2.2005: ... > Guatemala City - San Salvador
Jízda busem trvala 4,5 hoďky a připadali jsme si jak na horské dráze. Serpentinami nahoru a dolů. Před Guatemala City je zácpa, a tak začínáme být trochu nervózní, jestli stihneme najít sídlo Ticabusu, který by měl odjíždět v jednu. Bus nás vyhazuje na zmatečném a nevlídném placu, kde v několika ulicích chaoticky zastavují autobusy. Sledujeme Španělky, které jely s námi, protože doufáme, že ty se tu domluví. Za prvním rohem tato možnost končí, takže to je na orientačním smyslu. Naštěstí se tu ulice nazývají čísly, takže stačí najít pár pojmenovaných míst a už se nějak nasměrujete.
Po 20 minutách nacházíme kancelář Ticabusu (Ticabus je mezinárodní středoamerická autobusové společnost, která spojuje luxusními busy všechny hlavní města od Panamy po Guatemalu a dál pokračuje za mexické hranice.) Potřebovali jsme hlavně lístky na trasu Salvador - Managua, ale po dlouhém čekání nám prodali jen lístky do Salvadoru, tak jsme skočili do busu (91 Q) a za poslední quetzaly nakoupili vodu a sušenky. Autobus vypadá pohodlně, ale zase do nás cpou nějaký slátaniny z videa a Lůce je trošku kosa (do busů radši tahejte spacák). Na hranicích proběhlo vše v pohodě. Salvador rezignoval nedávno na svojí měnu, takže nemusíme ani nic měnit a budeme rozfofrovávat doláče.
V 18.10 přijíždíme do Salvadoru. Několik lidí vystupuje na pochybné zastávce. My ale jedeme dál, ač nevíme kam. Ostražitě sleduju cestu z okénka. Nakonec bus zajel do jakéhosi dvora a všichni vystupujou. Je tu další kancelář Ticabusu, tak konečně kupujeme vytoužené lístky do Nicaragui napozítří brzo ráno (25 USD). Bylo to dost stěžejní, protože bysme tímhle za jeden den ujeli časově kritické místo jménem Honduras.
Vydáváme se hledat nějaký levnější hotel. Zamířili jsme do Custodino, kde nás po důkladné legitimaci propustili železnými vraty a pronajímáme si velký třílůžkový pokoj (16 USD). Za tmy vyrážíme na obhlídku okolí nepříjemnými ulicemi hledat restauračku. Nechce se nám ale moc slídit, vypadá to tu pěkně nepříjemně a nebezpečně a tak to nakonec vzdáváme a večeříme suché hamburgery a sůši, co jsme nakoupili v docela vybaveným supermarketu.
Výdaje 12.25 USD + 118 Q (620 Kč)
ubytování: 16 USD/pok (hotel Custodino - velký neútulný pokoj s koupelnou,studená voda)
doprava: 111 Q (bus San pedro-Guatemala 20 Q, Ticabus Guatemala-Salvador 91 Q)
jídlo: 8.5 USD + 7 Q (nákup *8.5 USD; pečivo 1 Q; voda 5 Q; sůša *2 Q)
16.2.2005: San Salvador
Ráno nás vzbudilo dusno jako předzvěst pekla, které nás čeká. Zkoušíme omrknout po okolí levnější hotel. V Nuevo Panamericano je útulný pokojík za 8 USD, a tak se snažíme domluvit, že ho berem a přídeme s báglama za půl hoďky. To už byl náš pokojík obsazený. Vrátit se zpět už taky jaksi nešlo, a tak jsme udondali jiný pokoj i s celonoční diskotékou.
Jdeme obhlédnout město, v ulicích je značný ruch, téměř u každého stánku či prodejny jsou obří a řvoucí reprobedny, k tomu se ještě přidává vedro a smrad z výfuků. Salvadořané se také netváří moc přívětivě a nápomocně a v uličních bazarech (zastřešené celé ulice) jsme byli svědky náletu švábů. Většina významnějších budov není udržovaná, a tak je i turisticky nepřitažlivá.
Nejdříve se vydáváme k Palacio Nacional, ve které před zemětřesením v roce 1986 sídlil hlavní úřad vlády. Palác je postaven počátkem 20. století z italského mramoru v klasicistním slohu. Dnes je zabedněn a uzavřen. Hned vedle je Metropolitní katedrála, která v roce 1956 shořela, a tak je nově zrekonstruovaná. Vevnitř máme poprvé relativní pocit bezpečí, klidu a hlavně chládku. Míříme dál k Teatro Nacionál, což bylo popsáno jako zdejší klenot (1917). Ale jsou tu jen rozbitá okna a vše komplet zabedněno.
Míříme do Parque Libertad s nadějí, že se schováme do stínu stromů, ale je to jen rozpálená placka s několika palmami. V parku je okřídlená socha Svobody a naproti stojí betonová garáž s křížem. Ve skutečnosti to je kostel El Rosario, jehož interiér překvapí. I když je zařízený pouze recyklovaným kovovým šrotem a barevnými skleněnými panely, působí klidným dojmem. Jelikož je procházka v rozpálených ulicích vyčerpávající, vracíme se přes rozlehlé tržiště Mercado Central zpátky k hotelu. Stavujeme se na oběd v jídelně, kde za 1.5 USD dostaneme Lasagne de pollo, rýži, zeleninový salát a melounové pití. S nažduchnutým bříškem se odvalujem do hotelu k siestě a vymýšlíme co dál.
Vítězí Antropologické muzeum. Snažíme se chytit bus k muzeu podle rad v průvodci, ale nějak to nefunguje. Po dlouhé chvíli nás oslovila milá slečna a upozornila Lucku na rozepnutý batoh a lámanou angličtinou radí, kde chytit bus k museu. Stepujeme na ulici snad hodinu, ale buď nejede bus 42 anebo jede jinam. Nakonec to jakousi záhadou najdeme a vystoupíme asi kilometr od muzea.
Antropologické muzeum má zobrazovat salvadorskou kulturu. Je zde vystavena většina nejdůležitějších archeologických nálezů a expozice je tématicky rozdělena do 5 sálů, věnovaných osídlení, zemědělství, řemeslům, náboženství a komunikaci. Bylo to zajímavé, jen škoda, že všechny popisky byly ve španělštině. Potkáváme se tu se školou. Děti si nás zvědavě prohlíží a některé s nadšením zdraví. Po prohlídce balí Lucku jeden osmiletý klučina, a tak spolu prohodili pár slov. Je okamžitě za hvězdu, protože mluvil s gringem.
Bus zpátky chytáme lehce. Ještě se chvíli motáme mezi trhovci a snažíme se najít cosi k jídlu. Lonely nemá smysl, protože vše co je nějak slušně popsáno, už zkrachovalo. Večeříme tak opět tam, kde jsme obědvali, akorát za dvojnásobnou cenu. Po večeři jsme skákli do supermarketu, abychom měli nějakou baštu na zítra. A hurá na pokoj, abychom si užili místní diskotéku.
Výdaje 14.75 USD (325 Kč)
ubytování: 8 USD/pok (hotel Nuevo Panamericano - malý neútulný pokoj s koupelnou, studená voda a šváb;televize a přímo pod diskotékou)
doprava: 0.45 USD (MHD minibus 0.25; MHD bus 0.2)
jídlo: 8.8 USD (oběd-lasagne,salát,pití 1.5 USD; véča-filé,brambor,pití 3; nákup *8.6 - např.voda 0.5, pivo 0.8, sůša 0.6, chleba 1, ananas 0.8, hallsky 0.4, sýr 1.2, banány 0.2, bábovka 0.2)
ostatní: 1.5 USD (vstup Antropologické muzeum 1.5-studentská sleva)
17.2.2005: Salvador - Honduras
Budík zazvonil v 4:00, místy jsme kupodivu i usnuly, takže z disca rozkouskovaný spánkový účet dosáhl až dvou hodin. Bus jede v pět a po 12 hodinách má být v Managui - hlavním městě Nicaragui. Musíme vzbudit pana hoteliéra, aby nám odemkl branku. Venku je ještě tma, přesto se tu pohybuje pár lidí. Nejdřív potvrdíme v kanceláři náš odjezd a pak se uvelebíme do poloprázdnýho busu, kde si lebedíme každý na dvojsedačce.
Asi do osmi chrupkáme, čučíme z okýnka a užíváme si ještě kousek Salvadoru trochu bezpečnějším způsobem. Po cestě si řidič bere pasy a 13 dolarů na hraniční poplatky. To se to zase dneska pěkně prodraží. Přechod na honduraskou stranu je bez problémů, ani nemusíme vystupovat z autobusu. Cestou přes Honduras čučíme z okénka. Začíná tu vyprahlá zem a sem tam ohořelá místa. Projíždíme jen pár vesnicemi, jinak pustina a krasné kopečky. Honduras jsme přejeli celkem rychle a tak vylézáme z busu až na hranicích s Nicaraguou.