Autor: Miroslav Lébl
zdroj: www.miras.cz
Střední Amerika 2005 (14. - Panama City)
25.2.05: Panama City
No, to byla zas jízda. Kolem čtvrté ráno vystupujem na hlavním autobusovém terminálu. Jsme trochu zmateni z času, protože nevíme pořádně kolik je hodin. Někam se to posouvá. V hale u stolečku čekáme na rozednění. Jdem vybrat prašule z bankomatu a s pomocí místních chytáme bus na Plaza 5de Mayo, což je náměstí s palácem a dálničními nadjezdy na okraji pěší zóny.
Chytáme směr k hostelu ve čtvrti La Exposición přes několik křižovatek. Vybrali jsme si Residencial Turistico Volcán, který je v relativně lepší čtvrti. Pokojík je útluný s telkou a vlastní koupelnou za 12 USD, takže tu zůstaneme všechny tři noce. Skáčeme do sprchy a pak do postele. V poledne vyrážíme na prohlídku města se zastávkou na internetu u hotelu (0.5$/hod) pro potvrzení zpátečního letu emailem u GTS.
Jdeme na pobřeží, kde je jakýsi náznak promenády. Ale je tu totální pusto. Moc dobrý pocit z toho není. Míříme k poloostrůvku s nejstarší částí Panamy, což se zove Casco Antiguo. U parku Svatý Anny ale nějak špatně odbočujeme a dostáváme se do míst, které vypadají jak z nejdrsnějších ghet. Šílený barabizny, jen mercedesy před nima docela hezký (asi kradený). Byla to čtvrť Chorillo, před kterou varují v každém průvodci. Místní nás důrazně upozorňují, abychom vypadli a nechodili dál, že to je tady bum bum. Kupodivu kolem kráčí policajt, tak se za něj chceme zavěsit a dostat se s ním do klidnějších míst. Ale vypadalo to, že se nás spíš bojí, protože furt zrychloval. Jsme zpět u parku a tipuju správnější cestu. Lůce se už moc nechce. Panama jí evidentně na první pohled nechytila (což se nedivím).
Vydáváme se po pěší zoně na Avenida Central. To je široká ulice plná lidí a obchodů. Nakukujem do krámků na cetky (chci žlutej autobus). Dáváme pizzu a přemlouvám Lůcu na správnější a bezpečnější cestu k památkám. Na druhý pokus se dostaneme na Plaza Independencia, kde je Muzeum Panamského průplavu a katedrála. Tahle část je zapsána v Unescu. Část budov je celkem nově opravená a udržovaná. Hned vedle jsou ale totální ruiny, ze kterých zbývají jen obvodové zdi. Na některých se podepsali i Američani nedávnými nálety proti Noriegovi. Asi ho chtěli zasáhnout na nejcitlivějším místě, protože se nejvíc zaměřili na jeho oblíbenou hospodu (Club de Clases y Tropas). Moc živo tu také není, ale je to tady aspoň civilizovanější.
Procházíme na Pargue Bolivar s Národním divadlem a opravovaným kostelem sv. Františka. Pokračujeme po promenádě, která má už turistický nádech a končíme na náměstí Francie, kde je obelisk na paměť obětí francouzského stavitelského umu. Jsou odsud výhledy na průplav a Most Amerik. Vracíme se Museu de Canal Interoceánico a vluzujeme se dovnitř. Zabrala nějaká studenstká sleva (1 USD). Jsou zde expozice znázorňující historici budování průplavu, ruku v ruce s politickým děním v Panamě. Celkem zajímavé, jen popisky jsou jen ve španělštině. Tak tak jsme to stihli do zavírací doby. Před muzeem nás pak skoro srazí malá dodávka na níž visí asi tucet hasičů, kteří ještě stačí zuřivě zamávat do objektivu foťáku.
V hotelu se dohadujeme o restauraci k večeři. Nic zajímavého poblíž není. Za šera se proplétáme skoro prázdnýma ulicema, což je fakt fajn. První restaurace je zavřená (už dlouho) a druhá neexistuje už vůbec, naštěstí třetí je La Cascada. Zvenku to nadějně moc nevypadalo, ale je to příjemná restaurace v zahradě s jezírkem a dostatkem soukromí. Je tu přes 500 míst, jen je vidět, že od doby, kdy jí postavili, už na ni nikdo nešáhl. Takže zařízení je rozbité, pomlácené, cesta na záchod připomíná průchod metrem mezi stanicemi. Ono vůbec v těhle končinách něco nově postaví, ale pak se o to už nestarají a radši počkají až to spadne a postaví si nové. Dáváme si ananasový džus, pivo, pollo asadno a pesca con garlic souce. Dostávám plný talíř 1/2 kuřete, hranolky, pečenou bramboru, ochucené masličko, žemli a zeleninku (6 USD). Byla to ohromná porce a pochutnali jsme si grandiózně. Následoval rychlý přesun za tmy zpět do hotelu, sprša a na dobrou noc v telce Tom a Jerry.
Výdaje 17.5$ (375 Kč)
ubytování: 12$/pokoj (Residencial turistico Volcán, Calle 29 a Av.Cuba; malý pokoj s koupelnou a TV)
doprava: 0.25$ (MHD v Panamě 0.25$)
jídlo: 9.75$ (véča 6.25; pizza *1.75+džus 0.5; voda 1; nákup-sůša *0.5; meloun *0.3; vánočka *0.5; cola *1.3)
ostatní: 1.5$ (vstup muzeum 1$; internet 0.5$/hod)
26.2.05: Panamský průplav
Tak dneska se nám nechtělo vstávat (překvapivě, že?) a povalovali jsme se do jedenácti. Chtěli jsme se stavit na turistických informacích, ale infokiosky jsou zrušeny. Zopáknem si včerejší pizzu a zkoušíme třešnový džus. Jako snídaně dobrý. Pak chvíli okukujem busy na Plaza 5de Mayo. S letištěm by neměl být pozítří problém. Horší je to s busem do Miraflores, což jsou nejbližší dvě ze šesti komor Panamského průplavu. Terminálek je trochu zašitý, ale je tu dokonce jízdní řád a rychle přijíždí solidní bus se solidním řidičem. Jsme už mimo město, silnice se vine podél průplavu. Odháníme taxikáře a dostáváme se do střeženého areálu průplavu až k vysoké sličné budově u plavební komory.
I když lonely informoval o dobrovolném vstupném, časy se rychle mění. Jsme rádi za cizácký studentský lístek po 5 dolarech za kompletní prohlídku (normálně 8). Nejdříve jdeme na vyhlídkové terasy pozorovat, jak to vůbec ve dvoukomorovém průplavu funguje. V dálce čekají obrovské nákladní lodě, které postupně připlouvají do komor, aby mohli vyplout na Pacifik. Půlden se jezdí jedním směrem a druhej půlden se tu promenádují lodě k Atlantiku. Ty největší se posouvají v komorách 8 elektrickými lokomotivami, ke kterým je loď přivázána. Děláme fotečky. Pak si prohlížíme několikapatrové muzeum. V přízemí byla expozice věnovaná výstavbě průplavu, první patro se tématicky věnuje vodě v životě, druhé patro se věnuje provozu průplavu, včetně simulátoru lodě proplouvající komorami. Ve třetím patře se chlubili průplavem jako dopravní Mekkou světa. Pak tu je ještě nějaký kino, žrádelnice, cetkárná a podobně.
Chtěli jsme teď dát místním taxikářům vydělat, ale do city za dolar nás nevzali a radši jeli prázdní (no je fakt, že jsme se nepředali, ale autobusem to tak vyšlo a přece se nebudeme zbytečně pokoušet do této země zavlést na zrádnou cestu inflační spirály). Hned jsme si stopli bus, který nás vyhodil u 5de Mayo. Bylo ještě světlo, tak jsme se vydali hledat restauraci s panamským jídlem ke čtvrti mrakodrapů. Došli jsme až k okraji, ale restaurace nikde. Tady hold pan Lounly dlouho nebyl. Kupujeme aspoň vodu a nějaké pečivo. Nad našim hotelem to docela žije, je tu spousta obchoďáků. Jdeme na net a zkoušíme nóbl restauraci vedle hotelu. Zkouším kořeněné kuře, ale nic moc.
Výdaje 21.1$ (460 Kč)
ubytování: 12$/pokoj (Residencial turistico Volcán)
doprava: 0.85$ (Panama-Miraflores 0.5$;Miraflores-Panama 0.35$)
jídlo: 9$ (véča 6; pizza 1.25+džus 0.5; voda 1; pečivo *0.5)
ostatní: 5.25$ (vstup průplav 5$ (na ISICa, jinak 8$); internet *0.5$/hod)
27.2.05: Panama City
Tak dnes je poslední volný den, který jsme si chtěli užít v klídku. To nevyšlo. Vstáváme brzo, abychom se dostali na ostrov Taboga, kde bychom se váleli na plážích. Ten je asi hodinku plavby od Panamy. Autobus chytáme hned, ale zastávku jsme přejeli. Řidič nás na správném místě vyhodil na druhý pokus, takže jsme to tady kolem pěkně obkroužili. Pochvíli najdeme i vchod pro pěší. V budově zjištujeme, že jedna společnost je úplně zrušená a nato se dozvídáme, že ostatní lístky jsou již pro dnešek vyprodány. Pokud teda bylo vyprodat co, protože to na nějak četné plavby odsud nevypadá.
Zkoušíme se dostat někam k moři za město. Vracíme se na 5de Mayo. Tady sledujeme plážově vybavený páreček, který taky asi přišel o plány s Tabogou. Ale vypadají ještě bezradněji než my. Zkoušíme sehnat něco na terminálu, ale vzdáváme to. Hrajeme kapesní člobrdo a nakonec nasedáme na bus (0.6) k přírodnímu parku Summit Botanical Gardens. Jedeme opět kolem průplavu a vysedáme u obrovské zahrady. Bohužel rostliny v ní nejsou označené a pocit botanické zahrady skončil po prvních krocích. Spíš je to jen park na pikniky pro Panamaňáky. Je tu i menší zoo, která ale vzbuzuje spíš hrůzu a lítost nad zvířátky. Něco tak brutálního jsem nežral. Špinavé klece veliké půl krát půl metru pro zvířata velikosti lišek. Opět je to tady docela rozbité, pokus o hru pexesa zrubal vítr. Je tu několik světlejších míst, ale radši z parku utíkáme docela brzo. Možná jsme se měli dostat dál do divočiny, začíná tu totiž už národní park Soberania.
Času furt dost, tak se vydáváme na Hráz. To je skupina ostrovů spojená asi 4-kilometrovou silnicí lemovanou palmami, kde to žije trochu plážovým a sportovním životem. Škoda jen, že tu chybí nějaká pláž. Ale moře je tu stejně špinavé. Dojedeme na konečnou jménem Flamenco. Okouknem ostrůvek s restauračkou a hotelem a vracíme se po palmové promenádě zpátky. Pozorujeme lodě vyplouvající z Panamského průplavu a impozantní Most Amerik. Vzniká tu totální zácpa, všichni chtějí na konec hráze, ale tam je už totálně přeplněno. My se chceme chytit nějakého busu do centra, protože se už stmívá. Ale busy pro dnešek už mají odježdíno. Šlapeme dál směr centro, ale to bysme museli projít ty nejhorší čtvrtě. Zbývá už jen taxi a i to je problém než nějaký pojede. Nakonec jednoho odchytnem a usmlouváme to na dva dolárky.
Taxikář je lidový vpravěč, který se pokouší o konverzaci v angličtině. Postěžuje si, že nejsme diplomati, protože ti by dali dvacet dolarů a Japonci padesát. To má recht, to fakt nejsme. Už za tmy se přesunujeme opět do La Cascady. Dneska si dáváme piňa coladu (a ne jednu), Lůca barbeque kuře a já rybičku con něco. Dnes byli trochu šetrnější, ale furt to stačilo dosyta. Na závěr jsme si přiťukli frutta punchem con cognag. A pak už jen klasika - internet, sprcha a postel.
Výdaje 20.9$ (450 Kč)
ubytování: 12$/pokoj (Residencial turistico Volcán)
doprava: 2.8$ (MHD 2x0.15; do Summitu 0.7(aircon) a zpět 0.55; na hráz 0.25; taxi *2)
jídlo: 10.85$ (véča, pití a koktejly *16.8; nákupy vod, džusů a sůš *4.9)
ostatní: 1.25$ (vstup Summit park 1$; internet *0.5$/hod)
28.2.05: Panama City - Mexico City
Drsný budíček v šest. Všechno sbaleno a vyrážíme na bus. Trochu se motáme ulicemi, ale po chvilce snad chytáme ten správný. Po hodince cesty se dostáváme na okraj města a za chvíli nás bus vyhazuje na křižovatce k letišti. Zbytek musíme dojít pěšky. Času dost, takže si můžete dovolit se nechat za deset dolarů důkladně prošacovat, jestli náhodou nemáte bombu. Letíme se společností Copa Air a hned nabíráme hodinové zpoždění různým poskakováním po ranveji. Ale letíme a okukujeme hornatou krajinu pod námi. Rozdává se oběd, ale k nám se dostane letuška už se značně vybrakovanou nabídkou. Trošku to vyžehlujou při nalévání panáků, protože whiskou mi naplnili celý dvoudeckový kelímek. Než to dochlemtám, tak už kroužíme kolem Popocatepetlu nad neuvěřitelnou spletí uliček a slumů Mexiko City.
Do Paříže by nám to mělo letět asi za 7 hodin, tak vyrážíme na metro rozloučit se s Amerikou. I když na imigračním dalo docela fušku vysvětlit pětihodinovou návštěvu. Pokukujeme po tequilách, které by stály za převoz do Čech. Jsme v centru a vyrážíme na vyhlídkovou věž Tora de America se sídlem místního telecomu. Zvenku nepůsobí konstrukce budovy moc důvěryhodně. Za vstup chtějí 40 pessos (to by bylo tequil) a odjíždíme výtahem do 42. poschodí. Pak je další výtah někam do padesátky, kde je to pěkně zrekonstruováno a odkud je opravdu pěkný výhled na ten šrumec dole. Vydáváme se ještě obhlédnout několik zajímavých budov kolem Zócala. Cestou se zastavujem pro tequilu a ve starém známém cukro-pekařství, kde si dáváme totálně do nosu. Vycházíme odtud pěkně přecpaní a přeslazení. Korzujeme po tržištích, v něž se proměnily okolní ulice.
Šeří se a my mažeme zpátky na letiště. Jsme tu v pohodičce. A ta pohodička je taková až najednou jsme poněkud v časovém presu. Letiště se nějak přestavuje a je to tu označeno krapet jinak než by to být označeno mělo. Po příchodu k "naší" bráně na odbavení se od personálu dovídáme, že final-finito, uzavřeno. Trošku šoček, ale naštěstí Air France je někde jinde v nové části terminálu na druhé straně. Po chvilce hledání jsme ve správné frontě, samozřejmě poslední. U okýnka se dozvídáme, že je nějaký problém. Po půlhodině čekání sice dostáváme palubní lístky, ale každý úplně jinam:-( Další lidi, co přišli po nás, lístky dostali hned a bez problémů. A to jsme to měli potvrzené přes GTS. Jediný rozdíl byl, že oni byli Francouzi.
Lůca je někde v předposlední řadě prvního oddělení mezi mladým Francouzem a nějakou mexickou babkou. Pokus o její přemístění skončil na jejím nafrněném obličeji. U mě je veselo. Chytil jsem místo vedle malých dětí přímo před záchodky, takže se nedala ani natáhnout noha. Zato ušní bubínky byly natahovány dost. Poslední hodinu a půl na americké pevnině trávíme bezmocným čekáním v letadle na odlet. Vzhledem k tomu, že v Paříži máme hodinku na přestup, bude to ještě zajímavé. V telce nic není, spát se nedá, venku je tma.
Výdaje 10.5$ + 146 ps (520 Kč)
ubytování: - (letadlo do Paříže)
doprava: 0.5$ + 4 ps. (bus na letiště 0.5$; 2x metro 2 ps.)
jídlo: 102 ps. (cukropekárna 14 ps, tacosy 8 ps; sedmička tequilly 80 ps)
ostatní: 10$ + 40 ps. (letištní taxa v Panamě 10$; vstup na Torre Americana 40 ps.)