Madagaskar - 23.část (den 22)

Podle Hanky:

Sobota 4.10.2003, 22.den
Antananarivo

Vstávali jsme pozdě, abychom se začali přizpůsobovat civilizaci. Při snídani povídání s Pavlem - strávili týden u moře na východním pobřeží a pak jeli do národního parku Isalo a do Fianarantsoi. Viděli opičky, spálili se na pláži, pohoda.

Po deváté jsme šli do města, mířili jsme do Ivata, kde je kousek od letiště krokodýlí farma. Orientace v Taně byla ale děsná a navíc bylo vedro. Nepodařilo se nám najít místo, odkud tam měla jezdit meziměstská doprava, Tomášovi nebylo dobře, tak jsme po chvíli čekání na autobus 67, který jel zřejmě jinudy, další aktivity tímto směrem vzdali.

Půl hodiny jsme se dívali na fotbalové utkání červení versus žlutí - nerozhodně. Po poledni jsme bloumali městem, potkávali jsme turisty, které jsme vídali v minulých týdnech, a odmítali jsme dotěrné prodavače suvenýrů. Vyšli jsme po schodech nahoru do Haute ville a skončili v obchoďáku. Koupili jsme něco k jídlu a jako originální suvenýr RUM. Taky vcelku dobrý madagascarský tvrdý sýr, který jsme spolu s bagetou poobědvali v parku.

Tomáš si cestou po schodech koupil kazetu malgašské populární hudby, aby neměl doma absťák z nedostatku decibelů. Zastavili jsme se ještě v místním Goethe institutu, kde se konala výstava malgašské tvořivosti. Tomáš si koupil kresbu baobabu.

V hrozném vedru jsme došli domů, v našem pokoji se zrovna Truhlářovi chystali obědvat. Těším se fakt domů. Skončili jsme na terase psaním deníčků, při kterém otravovaly obě děti. Ach jo. Odpoledne jsme se flákali, jen jsem zašla ven nakoupit nějaké zákusky k odpolednímu čaji. Vykoupila jsem půlku cukrárny, útrata asi za 7 tisíc MGF.

Večeře byla společná s rodinou. Pavel vařil guláš ze zebu, ale moc se mu nepovedl. Pak byl výborný hrášek, k němu pár buřtů nevalné chuti, rýže, zeleninový salát a ovocný salát, který jsem dělala já.

Po večeři jsme konverzovali s bratry a bylo to úplně příšerné, neb se nám nedařilo v žádném jazyce domluvit. Ba ne, s jedním z bratrů to docela šlo, ale přesto to bylo únavné, výběr témat, na kterém se nejvíce podílel Pavel, se rozhodně nedařil - rozdílnost slovanských jazyků, historie Komorských ostrovů ve vztahu k Madagascaru, způsob zabíjení kuřat v masokombinátech a obliba tance u lidí našeho věku.

Zeptali jsme se, jak to tady v rodině dělají s odpadky, protože jsme na koš či popelnici nenarazili. Prý je dávají do igeliťáku, a když je plný, tak je nejstarší člen rodiny někam odnese... Kam, na to se nikdy neptali...

Po večeři se Pavel s Nirinou a širokou rodinou vypravili na diskotéku. S díky jsme účast odmítli.

Podle Tomáše:

Sobota 4.10.2003 - den 22
Tana

Chceme se dnes jít podívat na krokodýlí farmu. Je třeba nejprve dojet autobusem někam k letišti. Pár kilometrů odtud by to pak mělo být.

Strávili jsme hodně času hledáním stanoviště, ze kterého podle Lonely planet odjíždějí příslušné autobusy, našli jsme dokonce správnou ulici vedoucí naším směrem, ani přes několik dotazů se nám ale správný autobus najít nepodařilo.

Pod pálícím sluncem jsme si prošli nějaká tržiště, poseděli na tribuně fotbalového stadionu a sledovali match červených proti žlutým a nakonec nakoupili nějaké dobroty. Krokodýly si prohlédneme zítra v ZOO.

Odpoledne jsme si udělali sladké, testovali jsme místní sladkosti.

Večeřeli jsme s Pavlovou rodinou a dvěma bratry jeho ženy. Oni pak vyrazili na diskotéku, což jsme s Hankou v klidu oželeli.