Neděle 30.9. 2001 - 24. den
Podle Hanky:
Ráno jsme strávili balením, protože jsme s sebou pořád měli spoustu věcí. Rozhodli jsme se poslat jen jeden batoh a druhý vzít jako spoluzavazadlo. Pak jsme každý měli jeden foťák, já na zádech malý batoh, v ruce pytlík s klobouky, Tomáš zase igelitku s hady... Ověšení jak vánoční stromečky. Věci jsme si dle dohody nechali v hotelu, zaplatili účet, včetně pěti dolarů za taxíka, a vyrazili ven.
Nejzajímavější byla asi naše pěší procházka do Cholonu, zdejší čínské čtvrti. Navštívili jsme čínský supermarket, kde jsem koupila bonbony pro své kolegy v práci (posléze se ukázalo, že nejdou vůbec rozbalit). Procházeli jsme se širokými ulicemi, ale pak se strhla průtrž mračen. Neměli jsme s sebou pochopitelně nic než jeden deštník, který je proti tropickému lijáku zcela neúčinný. Strávili jsme asi hodinku pod střechou jednoho ze zavřených obchodů, naproti křesťanskému kostelu, a sledovali, jak se s deštěm vyrovnávají Vietnamci. Někteří, jako třeba rikšové, si zalezli na svá vozítka a napnuli všechny plachty, aby na ně nepršelo, a průtrž mračen raději zaspali. Jiní déšť nebrali na vědomí, jen si za jízdy navlékli pláštěnky a schovali děti pod igelit. Doprava se aspoň na chvilku mírně zklidnila, ale zase ne o moc.
Pak se déšť na chvíli zmírnil, a tak jsme s ohledem na pokročilou dobu vyrazili zpátky do centra. Samozřejmě, že jsme zmokli, samozřejmě, že jsem si své kecky určené na cestu domů promočila (polorozpadlé vietnamské sandály jsem s radostí po ránu odložila v koupelně hotelového pokoje). Dali jsme si poslední vietnamské jídlo, poslední salát z tropického ovoce a ovocný koktejl, zašli jsme k paní, u které jsme si včera kupovali hady, koupit si do PET lahve ještě čepovaný hadí alkohol z velké nádrže na cestu, koupili ještě nějaká ta CD (je to prostě neodolatelné - dokonce jsme od posledního prodavače dostali vizitku s adresou jeho www stránky, kde si můžeme objednat CD další...) a vrátili se do hotelu. Taxi, resp. soukromé vozidlo některého z přátel našeho recepčního, už na nás čekalo. Na letiště to bylo nějak dál, než jsme čekali, ale měli jsme spoustu času, takže nám to nevadilo. I tak jsme pak na letišti skoro hodinu čekali, než nás pustili k odbavení.
Několik kontrol dokladů, zaplatit deset dolarů odletové taxy, projít celnicí a už nebylo návratu. Vietnam nám zmizel z obzoru, jen suvenýry v tax free shopech naznačovaly, že jsme ještě docela blízko (ovšem ceny zdejších suvenýrů braly dech - klobouky po třech dolarech za kus atd.). Ve stanovený čas po sedmé večer jsme nasedli do velikého Jumbo-jetu a přes Thajsko a Frankfurt letěli domů..... Tak takové to tedy bylo na podzim roku 2001 v Asii, Indočíně, ve Vietnamu.
Podle Tomáše:
Poslední den v kouzelném Vietnamu. Ještě jsme stihli zmoknout v tropické bouřce, dát si poslední vynikající místní jídlo, koupit bagety na cestu a už jedeme na letiště...
Tak zase někdy, Vietname!
Autor: hana.kubikova@seznam.cz
Zdroj: www.kmp.vslib.cz/lide/hrus/hory/vietnam2001/index2.html