Pátek 28.9. 2001 - 22. den
Podle Hanky:
V noci opět komáři. K snídani jsme dostali bagetu a vajíčka, jako desert banán. V plánu bylo navštívit Lufthansu a ujistit se, že v neděli odletíme, pak návštěva Muzea války a nákup suvenýrů:-)
Najít Lufthansu se nám podařilo až na několikátý pokus - číslování zdejších ulic bylo lehce nepřehledné, na jedné straně ulice lichá a na druhé sudá, ale nikoliv vzestupně (že by domu č. 1 odpovídal dům č. 2 na druhé straně ulice), nýbrž naproti sobě první a poslední číslo v ulici - třeba 1 a 350, 2 a 349 atd... Lufthansa navíc sídlila asi 200 metrů za rohem od své adresy, vchod měla z jiné ulice. Let naštěstí potvrzen.
Kolem katedrály Notre Dame jsme prošli čtvrtí drahých hotelů a suvenýrů až do Muzea války. Byl to docela drsný zážitek - tanky, letadla, děla - to ještě šlo, ale nejhorší byly fotky. Civilní obyvatelé zohavení napalmem, embrya postižených dětí, fotky dětí zmrzačených, následky napalmu, agentu orange, no prostě hrůza. Obě strany se v konfliktu dopouštěly strašných věcí, byť v tomhle muzeu je většina zvěrstev připsána na vrub Američanům. Těch tady zahynulo 58 tisíc, kdežto vietnamských civilistů přes 3 miliony, a k tomu ještě milion padlých vojáků. Raněné, postižené a zmrzačené nepočítaje. Řada fotek byla z míst, které jsme během posledních týdnů navštívili - Ke Sahn, Vinh Linh tunely, DMZ.
Další příšerností byla přesná kopie vězení, které jihovietnamský režim používal k věznění a mučení svých politických odpůrců, tzv. tygří klec, kam se do minimálního prostoru dalo nacpat spousta lidí... Těžko si to představit. V téhle zemi, zdá se, na jednotlivci nikdy moc nezáleželo. Strávili jsme v muzeu asi 1,5 hodiny, a tím jsme vyčerpali svůj plánovaný program ve Vietnamu!
Po muzeu jsme se zastavili na jednom z místních tržišť a nakoupili nějaké suvenýry - dvě trička (potřebujeme odjet v něčem čistém), vietnamské konické klobouky. Smlouvali jsme, Tomášovi tahle dovednost šla, nakonec jsme jich koupili 10 za 30 tisíc, což je asi za 2 dolary. Jeden klobouk tak přišel na 8 korun, ale stálo to Tomáše hodně sil. Vyčerpaní a zpocení jsme se vrátili do hotelu a strávili polední siestu na lůžku. Navíc se venku strhla bouřka a liják, tak jsme měli k lenošení důvod. Po dešti jsme opět vyrazili ven - já jsem šla udat svých 15 vyfocených filmů do fotolaboratoře (fotka 10x15 by měla vyjít na 1300 dongů plus něco za vyvolání filmu - což je asi 4 Kč), pak jsme jakousi chudinskou čtvrtí, slumem, kde nás otravovali žebrající děti, došli k vodnímu kanálu a na nábřeží. Cestou jsme opět spravovali vteřinovým lepidlem moje sandály, už jsem se těšila na chvíli, kdy je zítra sundám a neodvratně odložím.
Došli jsme k řece, odmítli řadu nabídek na svezení po vodě, a protože jsme měli hlad, vrátili jsme se zpátky do centra. Opět drobně pršelo. Koupili jsme cestou další suvenýry - korálky, vonné tyčinky a pak v obchodu na rohu naší ulice ještě voňavou vanilkovou krabičku a kokosovou misku. Večer jsem si vyzvedla hotové fotky a tím pátek skončil.
Podle Tomáše:
Slušně jsme se vyspali, náš pokoj má klimatizaci i stropní větrák. Sice nás trochu zase pobodali moskyti (co se začalo přes den častěji zatahovat, zřetelně jich přibylo), ale zato máme TV s anglickým zpravodajstvím (CNBC) a ze šestého patra krásný výhled na střechy Saigonu. V Lufthanse jsme si ověřili své letenky a všechno je prý OK. Ovšem hledání té kanceláře bylo docela napínavé. Údajně má sídlit v ulici Dong Khoi na čísle 132-134. Tu ulici jsme prošli třikrát, než jsme zjistili, že Lufthansa je za rohem, v ulici kolmé k té naší, dobrých 50 m od ulice, jejíž adresu uvádí!
Muzeum války nabízí pohled na Americkou válku očima vítězů, tedy komunistů. Jsou tu k vidění různé zbraně a mnoho fotografií jak z bojů (z Francouzi o nezávislost ve 40. a 50. letech a s USA a Jižním Vietnamem v letech šedesátých), tak z doby poválečné, dokumentujících důsledky války. Dají se tu vidět různé tělesné deformity dětí, jako důsledek použitých defoliantů, makety kobek, ve kterých byli věznění Severovietnamští vojáci atd. Venku stojí několik tanků, děl, letadel a bomb. Všechny vystavené zbraně jsou americké.
Odpoledne jsme nakupovali suvenýry. Na trhu jsme po dlouhém smlouvání koupili 10 klobouků (3000d/kus), dvě trička, vonné tyčinky a pár dalších drobností.
Autor: hana.kubikova@seznam.cz
Zdroj: www.kmp.vslib.cz/lide/hrus/hory/vietnam2001/index2.html