5.3.2007 - 10.3.2007
... aneb nádherná příroda, přátelští lidé a výborná vodka ...
Podnikli jsme malý čtyřdenní přechod Verchoviny, podívali se na dřevěné kostelíky, zažili pravoslavné Velikonoce a kochali se z nádherné přírody
1.den
přejezd vlakem Brno – Ostrava – Čierna nad Tisou
5.března 2007, čtvrtek
Nastupujeme v Brně do vlaku, v Ostravě přistupuje zbytek naší skupinky Ka-Ma-Ro, Poldi a Bohdana s Terezkou, je nás tedy 8 statečných. Až do Čierne nad Tisou jedeme na slevu CITY STAR zpáteční (celkem cca 700Kč/osobu). V Žilině je ECčko plné a místenky nám nikdo prý neprodá, riskujeme a nastupujeme bez nich. Stojí nás to sice 170Kč navíc, ale pan průvodčí nás usadí a tak pochrupkáváme až do Košic. Přestupujeme na přehřátý vlak do Čiernej (lístek do Čopu pro nás všechny přijde na 310 SK) a paní průvodčí nás instruuje jak přestupovat na hranicích (běžet rychle na konec nástupiště, nechat si od ní podepsat jízdenku a počkat na celníky). Vše proběhlo jak řekla. Jediný vagůnek okupují ještě další existence, které se nebojí ve voze kouřit, vlak se pomalu šine na východ a koleje se rozestupují. Přehazujeme čas na hodinkách +1hod a tak máme rychle pátek...
2.den
přejezd: Čierna nad Tisou – Čop – Beskyd
trasa po poloninách: Beskyd – Verchnyj Studenyj – hora Rabočin - Roztoka
6.března 2007, pátek
... vyžilá nádražní hala vedle super moderní budovy slouží pro celní a pasovou kontrolu. Cizinci musí vyplnit "bumážku", celník si z ní něco utrhne a zbytek vám vrátí – pozor tento zbytek je třeba mít při výjezdu! Na nádraží měníme eura od místního veksláka v kurzu 6,3hřivny za 1 euro, chvilku sedíme v místním kafé a pak si kupujeme jízdenku do stanice Beskyd (64 hřiven/7 dospělých a 1 dítě). Vlak vyjíždí v 5.33, na místě budeme v 8.38 hod. Vlak ráno zaplní převažeči zboží a rozdavači časopisů. Vystupujeme dle plánu a ještě netušíme, jak náročná túra nás dneska ještě čeká.
Podle map 1:100.000 z internetu se perfektně orientuje, mírně fouká, je trošku zimněji, ale stoupáme do kopce a to nás zahřívá. Na severních loukách a ve žlebech se drží ještě sníh, ale na planinkách už kvetou podběly. Objevujeme napajedlo a provádíme první hygienickou očistu po dvou dnech. Sešupem po skalách se dostáváme nad konec dědinky "Verchnyj Studěnyj". Okolo lyžařského střediska Beskyd scházíme k "novému" kostelu. Zde se lidé modlí a místo zvonění se točí velikánskou řehtačkou. Taky je tu obchůdek a v něm výborná místní pivečka a nepřekonatelná smetanová zmrzlina! Na protějším svahu je unikátní dřevěný kostelík s malebným hřbitůvkem. Místní borci prohánějí sajdky , ostatní asi doma sledují televizi . První setkání s vesnickou architekturou – samostatné nízké domky většinou čtvercového nebo mírně obdélníkového půdorysu, trojitá okna, přivázaný pes, do ulice dřevěný plůtek , mezi domy jen tráva. U domu stodola a někdy i stáj. Cesty jsou prašné a všude v potocích se válejí neskutečné hordy plastových lahví ....
Stoupáme opět nahoru a po mírném táhlém hřbetu se dostáváme k lesu, stále stoupáme a vůbec se nám nechce věřit, že opravdu jdeme dobře. V lese je hodně polomů, které se musí obcházet a to nás stojí mnoho sil. Nakonec se objeví Roztoka a zelený pensionek "U Leva" . Uf-uf. Nataša s Leonidem nás přivítají jako své hosty, i když oficiálně ještě otevřeno nemají.
Na uvítanou dostáváme vodku, pijeme i pivečko, jíme kuřecí vývar a klobásu s kaší, ale stejně největší úspěch (alespoň u mne) má domácí ochucené sádlo (prý ho Nataša dává jen dobrým lidem a k boršči). Jedeme druhé kolo vodek, ale dle jejich zvyku, že je-li ve společnosti dívka musí se pít 1x nebo 3x, taky je-li "dobrý hospodář"...takže bude ještě třetí kolo velkých panáčků a zasloužený spánek.
Výrok dne:
Poldi po náročné túře ke svému čaji: "Normálně nesladím, ale dneska si dám dvě kostky."
3.den
výlet okolo dřevěných kostelíků: Rozotka – Rečka – Potok – Bukovec - Roztoka
7.března 2007, sobota
Snídáme na lehko na pokoji a pak jedeme maršrutkou k odbočce na Rečku. Místní žiďák po nás chce 4 hřivny/osobu, domorodci jezdí tak za 2, ale budiž. V první zatáčce na nás vykoukne jarní louka posetá bledulemi , sněženkami, čemeřicemi, o kus dál objevíte blatouchy , ladoňky a křivatec s devětsilem . V Rečkách je čilý ruch – rodinky putují do kostela na mši, my kupujeme maróženoje a sušenky na váhu v jednom obchůdku a o pár set metrů v dalším zase svačinkujeme výbornou kávičku s jinými sušenkami. Vesnička je to dlouhá, domy jsou podél cesty, která se mírně zvedá směrem k Potoku . Na svazích okolo jsou všudypřítomní slámoví panáci .
Potok je malinkatý, zapadlý kout s ustrnulým časem – barevné domky, opuštěné stáje, sem tam nějaká babička či dědeček a klid. Ani psi neštěkají. U dřevěného kostelíka na potoce je instalovaná starobylá pračka . Místní vekslák láká peníze za fotografování pračky, že ji prej postavil a udržuje, dávám mu 2 hřivny. Sice nesouhlasí a mele něco o Svaljavě a 5ti hřivnách, ale to mu musí stačit, kdoví kdo to postavil.... Přehoupnete-li se přes hřebínek, na kterém je kamenný kříž , a jedno údolíčko malého potůčku s neznámou kytkou dostanete se přímo na konec Bukovce. Čím blíže ke státní cestě, tím jsou domy upravenější a dvorky uklizenější. Na horním konci však natrefíte na pejsky na řetězu , babičky u chaloupek na lavičkách, staré vozy , krásné louky a pěkný dřevěný kostelík . Bereme si hned první maršrutku (resp. to není oficiální maršrutka, ale někdo, kdo jede okolo a má ve voze volno) a "U Leva" nás čeká pravý ukrajinský boršč a pelmeně . Mladí ještě večer vybíhají na kopec pálit pneumatiky – místní velikonoční zvyk omladiny, ale my ostatní se jdeme trošku vyspat na zítřejší ranní obřady.
Odkazy na jednotlivé části tohoto cestopisu: I., II.
Autor: p3@p3.cz
Zdroj: http://www.p3.cz/index.php?sekce_clanku=302