6. den Velké Prisojnikovo okno
nahoru
složení: Jeremi, Hadžim, Vikuň, Pavel
plán: ferratou do Velkého okna a případně na vrchol Prisojniku
výchozí místo: Vršič
celkové převýšení: 700 m
celkový čas: 4,5 h
obtížnost: Ferrata je celkem těžká, ale moc hezká.
Cesta začala na parkovišti v sedle Vršič (1611), odtud jsme vyrazili k chatě Tičarjev dom (1618) a od ní směrem na chatu Poštarski dom (1688). Asi po pěti minutách jsme narazili na rozcestí, z kterého jsme se vydali odbočkou značenou jako "Prisojnik cez okno" Nejprve úzkou pěšinkou kousek dolů z kopce a poté po vrstevnici až k nástupu na jištěnou cestu. Od parkoviště nám to trvalo půl hodiny. Samotná ferata začínala asi padesátimetrovým traverzem doleva po řetězech a poté stoupáním klečí přímo nahoru. Celou tuto část výstupu nás sledovala kamenná tvář v levé části stěny. Po chvíli šplhání mezi kameny opět narazily na lana a s jejich pomocí přetraverzovali až pod úzký, asi padesátimetrový komín. Jeho prostup byl nejzajímavější částí celé cesty a otestoval i naší tloušťku. Za komínem opět kousek kličkování mezi kameny a po přelezení malého hřbítku jsme konečně zahlédli okno. Ale abychom se do něj dostali, museli jsme ještě přelézt několik polic a vyškrábat se nepříjemnou sutí. Na samém konci nás čekalo ještě pár lan a ramlí, ale po tom už jsme se mohli podívat z okna na druhou stranu. Od nástupu až do okna nám to dalo dvě a půl hodiny. Sestup už byl naprosto bez problémů po kamenité cestičce zpět k Tičarjevovu domu (asi hodina cesty).
7. den Škrlatica (2740) a Dolkova špica (2591)
nahoru
složení: Jeremi, Hadžim
plán: vylézt Škrlaticu a případně to sejít přes Dolkovu špicu zpět
výchozí místo: Aljažev dom
celkové převýšení: cca 2100 m
celkový čas: 8 h
obtížnost: výstup je fyzicky i technicky náročný, stojí to ale určitě za tu námahu.
vrcholy: Škrlatica
Od ukazatele u Aljaževova domu (1015), kde je napsána doba výstupu na 6h, vedla docela slušně značená cesta do lesa. Po asi půl kilometru chůze po rovině se začalo stoupat pod nepříjemným úhlem, kdy už člověk nemůže použít paty a nezbývá než zapojit lýtka. Toto trápení pokračovalo asi půl hodiny až pod Dolkovu Glavu (1717). Cesta vedla podél její levé stěny a konečně se na ní objevily nějaké kameny, po kterých se šlo lépe. Ty sice občas vystřídala nepříjemná suť, ale i tak jsme se po hodině a půl dostali k Bivaku IV (1980). Zde bylo možno vybrat si ze dvou cest. My zvolili tu vpravo. Je kratší a čeká nás na ní menší převýšení. Po chvilce stoupání v suti jsme v podstatě zprava obešli masív Dolkovi špice. Tady se nám otevřel pohled na Škrlatici v celé své kráse. Údolíčkem mezi stěnami Škrlatice a Dolkovi špice jsme se částečně po kamenech, částečně po suti dostali až k místu, kde se obě výstupové cesty spojují. K tomu jsme od Bivaku potřebovali třičtvrtě hodiny. Dále nás vedla v suti vyšlapaná pěšinka pod levou část stěny. Ze suti jsme se postupně dostali na kameny a stoupání mírně doprava nás dovedlo až k prvním lanům. S jejich pomocí jsme podstatě přetraverzovali celou stěnu až do sedélka na mezi Škrlaticí a Spodnijim Rokavem. Odtud dále už žádné jištění není a po hřebeni jsme se dostali až k vrcholovému kříži. Přelezení stěny nám zabralo asi hodinu a deset minut, celkově od parkoviště nám to na vrchol trvalo tři a půl hodiny. Z vrcholu je parádní výhled na Triglav a jeho slavnou severní stěnu. Zpátky pod Škrlaticu jsme sestupovali stejnou cestou. Díky davům lidí nám to zabralo stejně času jako výstup. Protože nám zbylo docela dost času, rozhodli jsme se, že se podíváme na Dolkovu špici. Od rozcestí jsme nepříjemnou sutí stoupali do sedélka. Tady pozor na kameny uvolněné výše postupujícími turisty. A ze sedélka krátce po hřebínku až na vrcholek špice. Celkem nám to dalo čtyřicet minut. K Aljaževovu domu jsme se vraceli dvě a půl hodiny po stejné cestě, jako jsme vystupovali. Ze sedélka pod Dolkovou špicí se dalo jít vpravo a obejít tak špici z druhé strany, ale na to už nám s ohledem na blížící se odjezd nezbyl čas. Výstup na Škrlatici byla rozhodně nejhezčí túra celého pobytu. Samotná vrcholová část je sice obtížnější, ale rozhodně zajímavěji vedená než na Triglavu.
Autor: Jirka (vopicaci@seznam.cz)
Zdroj:http://www.stud.fit.vutbr.cz/~xvanaj00/