1. den Baba (1891) a Kepa (2143)
nahoru
složení: Jeremi, Hadžim
plán: vylézt na vrcholy Baba a Kepa
výchozí místo: Dovje
celkové převýšení: 2300m (s blouděním)
celkový čas: 11,5 h
obtížnost: samotný výstup na oba vrcholy není nijak těžký. Při výstupu na Kepu několik řetězů.
První den nám pan domácí poradil okruh vedoucí z vesnice Dovje na vrcholy Baba a Kepa a sestup do vesničky Belca. Z počátku šlo vše jako po másle. Ve vesnici jsme lehce našli rozcestí s ukazatelem k Babě, tudy nejprve po silnici, poté prudkým stoupáním bukovým lesem plným mloků přes několik pastvin až k chatě Pl. Dovžska Rožca (hohina čtyřicet) a odtud za dvacet pět minut chůze strání na vrcholek Baby. Poté jsme sestoupili zpět na chatu a odbočili na cestu která obcházela údolí až do sedla Mlinica. Tady cesta zabíhala kousek do lesa a pokračovala až k rozcestí, kde jsme si mohli vybrat, zda se vrátíme do Dovje a nebo vylezem na Kepu. Času bylo dost a my se vydali nahoru do kopce. Cestička stále stoupala až do sedla. Chvíli jsme šli po hřebeni a poté se několika otočkami a přes několik těžších míst zajištěných lany dostali až na vrchol. To nám od rozcestí trvalo hodinu a půl. Až do teď bylo všechno podle plánu. Horší to bylo s návratem. V podstatě celou cestu jsme šli v mlze a těch několik otoček nám pěkně zamotalo hlavu. Dalším problémem bylo, že jsme doma nechali busolu. Původně jsme chtěli sejít do sedla Jepca a odtud dolů. Nahoře nebyl ukazatel a dolů vedlo několik cest. Vydali jsme se po té, která byla přímým prodloužením té výstupové, a kolem menšího kříže vedla strmě dolů. Sice nám to přišlo trochu zvláštní, že klesá tak prudce, ale značek tu bylo požehnaně a my začali sestupovat. V opačném směru by to byl pěkný výstup, ale dolů to nebylo nic moc (prudký svah, skála, suť). Navíc se oblaka začala protrhávat, a my v dálce viděli jezera a města, která bysme při správném směru sestupu vidět neměli. I přesto jsme sestup dokončili a po dvou a půl hodině se dostali k chatě Bertahutte (1567). To už nám bylo jasné, že jsme v Rakousku. Nezbylo než se někudy dostat zpátky do Slovinska. Zpět na Kepu se nám nechtělo tak jsme se podívali do mapy na chatě, ta naše už tuhle oblast neukazovala a asi za hodinu sestoupili až k Martinshoff. Odtud jsme se vydali zase nahoru směrem na Annahutte a Jepcasattel (1438). Tam jsme se také po hodině a půl rozumně stoupající cesty dostali. No a odtud už následoval jen dlouhý a protivný sestup, nejprve po pěšince a poté po silničce, až do Belcy. Ten nám trval hodinu a tři čtvrtě a na jeho konci jsme toho už měli opravdu dost.
1. den Baba (1891)
nahoru
složení: Jirka, Ála, Vikuň, Pavel, Jana, Honza, Hermi, Ondra, Ondra, Zuzka
plán: vylézt na Babu
výchozí místo: Dovje
celkové převýšení: 1200
celkový čas: cca 7 h
Udělalo se slušné počasí. V 9,30 jsme vyrazili na Babu (Karavanky). Nahoru se šlo po jižní straně, která je celá pokrytá lesy a trávou. Nahoře vrcholová knížka, kde jsme se zapsali od čísla 60. Potom krásným traverzem se spoustou kytek do sedla. Odtud sestup zpět do Dovje (na rozcestí Kepa, Baba, Dovje). Byla to moc pěkná túra. Počasí bylo pro nás akorát. Nejdřív pod mrakem a když jsme vylezli na Babu tak se vyjasnilo a pak bylo polojasno.
Autor: Jirka (vopicaci@seznam.cz)
Zdroj: http://www.stud.fit.vutbr.cz/~xvanaj00/