Způsobů jak se dostat do Ruska je pochopitelně mnoho a cestovat po Rusku vůbec není takovým problémem, jak by si mohl leckdo myslet.
Já měl namířeno do Mongolska. Pokud nechcete dát 22.000 Kč (r. 2003) za zpáteční letenku do Ulanbataru a nechcete přijít o spoustu zážitků a dobrodružství, čtěte dále a dozvíte se, jaké máte možnosti. Možností je mnoho a záleží jen na tom, kolik má člověk času, peněz a chuti do poznávání této země absurdních situací a lidí.
Já hledal způsob, jak projet celým Ruskem až na mongolské hranice, který bude rychlý a současně levný, což vůbec není jednoduché vzhledem k velikosti země. Není to však ani nemožné. Vše lze zvládnout za 12-14.000 Kč (tam i zpět) a pouhé 3-4 dny na cestu tam a stejně tak dlouho na cestu zpět!!! A jak na to?
Vstup do země
Jak už to tak bývá, budete potřebovat vízum. Získat ruské vízum není složité, není to však ani jednoduché. Možností máte několik. Zakoupit transitní vízum, což vás bude ale časově omezovat. Lépe je zakoupit rovnou turistické vízum. To však nedostanete zadarmo. Nejenže našince vyjde na nějakých cca 1200 Kč (r. 2003), ale potřebujete také:
a/ voucher potvrzující zajištění ubytování, příp. dalších služeb
b/ potvrzení (v ruštině!) o přijetí turisty-cizince s referenčním číslem CK v Rusku, akreditované u Ministerstva Zahraničních Věcí - MZV RF
A krom toho nutno počítat s nekonečnými frontami před ruskou ambasádou.
Druhou možností je připlatit si a nechat vše na některé z mnoha kanceláří, které podobné služy zprostředkovávají. Já se spolehnul na CK BEMETT, kterou mohu vřele doporučit. Vše šlo rychle a hladce.
Pokud budete cestovat do Ruska po zemi nezapomeňte také na transitní vízum do Běloruska (800 Kč), které lze bez problému získat na Běloruské ambasádě, ale pouze v případě, že již máte v pase vízum Ruské.
Z Prahy do Moskvy
Vlak je velice rozumným řešením. Rychlý, pohodlný a "levný". 
Do Moskvy jezdí z Prahy přímý spoj. Vagóny jsou lůžkové a cesta trvá 32 hodin. Vlak jede přes Ostravu, polskou Varšavu a běloruský Brest a Minsk. Jednosměrný lístek stojí cca 2600 Kč (r. 2003). Ve vlaku vládne relativní pohoda až na drobné excesy většinou na hranicích.
Celá cesta se však dá zvládnout mnohem levněji, za nějakých cca 1500 Kč. Tuhle levnou jízdu jsem si zkusil cestou zpět a má něco do sebe. Poměrně rychle jsem na cestě zpět absolvoval tuto trasu:
Z Moskvy do běloruského Brestu, který leží na hranicích s Polskem, lůžkovým vlakem. V Brestu jsem utratil poslední rubly a koupil jízdenku do polského Terespolu, příhraničního polského města. Tenhle vlak slouží vpodstatě pouze k přejezdu hranic a je plný pašeráků cigaret a vodky. Nikdo tomu nenunikne. Já jsem si vezl zásoby už z Moskvy - několik lahví dobré ruské vodky a několik krabiček cigaret. Přesto jsem ve vlaku ještě vypomohl jedný polce, která už nevěděla kam to schovat a zapojil jsem se tak do černého obchodu mezi Polskem a Běloruskem. Tomu ještě předchází běloruská celní a pasová kontrola, která v mém případě probíhala asi takto (zkráceno):
On: "Odku jedete a kam?"
Já: "Jedu z Mongolska a vracím se domů do Čech"
On: "Hmm. Potřebuju formulář XY, máte ho?"
Já: "Žádný formulář nemám"
On: "Dostal jste ho při vjezdu, ten formulář musíte mít"
Já: "Nic jsem nedostal a nic nemám, nic vám tedy dát nemůžu" (vlastně ani nevím jestli lžu nebo ne, ale to v Rusku není důležité)
On: "Tak to bude problém"
Já: "Já myslím, že to problém nebude"
On: "Dáte mi pět dolarů"
Já: "Nemám pět dolarů"
On: "Nemáte pět dolarů? Kolik máte?"
Já: "Nemám žádné peníze"
On: "A jak chcete cestovat do Čech?"
Já: "Pojedu stopem, jsem zvyklý cestovat bez peněz"
On: mávne po chvíli dohadování rukou a já odcházím k vlaku.
Ve vlaku to probíhalo následovně. Cestující a spousta zavazadel. Všichni v klidu nastoupí a v klidu se usadí, jakoby se nic nedělo. Vlak se pomalu rozjíždí a cestující se začnou rozhlížet kolem sebe. Pak začnou vybalovat batohy, kufry, pytle, krabice, atd. a vytahují jednu flašku vodky za druhou a hromady kartónů cigaret. Postupně rozebírají různé části vlaku a odkývají důmyslné skrýše, do nichž vše cpou. Polky svlékají svoje dlouhé volné šaty a stojí v uličkách jen ve spodním prádle. Lepící páskou na svá polonahá těla nalepují krabičky cigaret a zase se oblékají. Ti co nic nepašují jsou krabičkou cigaret uplaceni, aby něco vzali k sobě. Přichází celníci, jakoby o ničem nevěděli, jen si občas na hromádku přihodí tu kartón cigaret, tu láhev vodky. Nakonec jsou všichni spokojení a já na polském nádraží vracím propašovanou vodku a cigára své majitelce.
Dále lze pokračovat dalším vlakem do Varšavy, z Varšavy na hranice s Moravou a domů. Celkem pohoda. V opačném směru to bude asi stejně jednoduchý.
Z Moskvy do Ulan Ude
Po Rusku lze cestovat vlakem. Máte-li dostatek času, máte rádi vodku a velkorysou ruskou duši, neváhejte a jděte do toho! Úchvatné dílo moderního stavitelství - Transsibiřská magistrála - nezná překážek. Pro cestování transsibiřeskou magistrálou platí dvojnásob, že i cesta může být cíl. Maximum informací všeho druhu (všetně praktických) naleznete zde - Transsibiřská magistrála.
Nemáte-li času nezbyt, jako jsem neměl já, tak celkem zajímavou a dobrou volbou můžou být vnitrostátní letecké linky. Za celkem příznivou cenu se tak lze rychle dostat kamkoliv. Já jsem zakoupil zpáteční letenku do Ulan-Ude za 8800 Kč (r. 2003) od Siberia Airlines. Letenku lze zakoupit již v Praze, vyzvednout však až v Moskvě na letišti. Zdánlivě jednoduchá věc se ukázala býti značným problémem, ne však neřešitelným.
Moskva je město veliké a pár hodin na její prohlídku nestačí. Já tedy rezignuji hned u stánků za východem z vlakového nádraží. S Ruskem se vítám po svém, dám si pár piv a mířím na Rudé náměstí. To je uzavřené. Takže chvíli odpočívám v parku a pokračuji metrem do stanice Domodědova.
Moskevské metro je dost podobný tomu pražskýmu, jen je o trošičku delší a komplikovanější, jak můžete vidět - viz mapa metra 1 nebo mapa metra 2.
Ze stanice metra Domodědova jezdí každých pár minut na letiště maršrutky. Takže není co řešit. Letiště je poměrně čisté a moderní. Mne zde čeká nelehký úkol, a to sehnat zakoupenou letenku, která by se zde někde měla nacházet. Dle instrukcí by to mělo být u přepážky číslo 13. Jdu na to, ještě že umím rusky. (zkráceno)
Já: "Dobrý den, měl bych tady mít rezervovanou a zaplacnou letenku. Tady je můj pas"
13: "Ukažte. No nevím, to asi nebude tady"
Já: "A kde to bude. Mám jít k jiné přepážce?"
13: "Zkuste to u přepážky číslo 25"
Já: "Dobrý den, poslali mne k vám, kvůli mé rezervované letence"
25: "Ukažte. Tady to nebude, běžte támhle do té kanceláře Siberia"
Já: "Dobrý den. Poslali mne k vám, prý mi dáte moji letenku, kterou jsem si zaplatil už v Praze"
Siberia: "Podíváme se na to. Počkejte chvilku" Chvilka pátrání v počítači.
Siberia: "Ano letenku máte rezervovanou a je v pořádku. Musíte si pro ni ale do kanceláře v centru Moskvy."
Já: "A kde je ta kancelář"
Siberia: "Napíšu vám na lísteček adresu a telefon. Zavolejte jim."
Já: "To ale nestihnu. Nevyznám se v Moskvě a za chvíli mi to letí."
Siberia: "My vám ji bohužel nemůžem vydat. Vemte si taxíka. Více pro vás nemůžeme udělat." (do centra je to asi 60 km; taxíka ...hahaha)
U tohoto okénka rezignuji a vracím se k přepážce 13 a zkouším malou lest:
Já: "Dobrý den. Tak jsem tady zase. Nakonec jsem to našel a vše kolem mé letenky je v pořádku. Tady mi dali tuhle adresu a telefonní číslo (dávám číslo na kanceláře v centru Moskvy). Máte jim tam zavolat a vydat mi letenku. Tady máte můj pas. "
13: "Počkejte chvilku. Ověříme to"
Volají na to číslo.
13: "Přejděte si k přepážce číslo 14"
14: "Dobrý den. Chvíli počkejte za chvilku vám vydáme letenku."
Já: "Děkuji. Jste velmi hodní :) "
Po pár minutách vítězím a s letenkou si jdu trošku vydechnout. Pro začátek to nebylo špatný :) Rusko se vším všudy.
Cesta do Ulan Ude letadlem trvá asi 5 hodin a stařičký Tupolev s ní nemá pražadné problémy. Člověk má sice pochybnosti, když nastupuje do letadla a vidí roztrhané a ošoupané sedačky, rozbité skříňky na zavazadla a vybavení z 60. let, ale na ruskou techniku je spoleh - tá nemá na světě konurenci. O záchraných vestách či dýchacích přístrojích zde nemůže být vůbec řeč. Já ale pilotovi věřím. Určitě si dal před cestou panáka na kuráž, takže by mělo být vše v pohodě.
Během letu nechybí ani skromný občerstvení. Letušky se snaží.
V dopoledních hodinách přistáváme na letišti v Ulan Ude. Samozřejmě zapomeňte na letiště z našich představ o letištích. To v Ulan Ude by se dalo spíše přirovnat ke středně velkému autobusovému nádraží stojícímu uprostřed polí (nebo lépe řečeno stepí) mezi kopci. Už při pohledu z okýnka letadla na vás dýchne závan exotiky a dobrodružství. Najednou se člověk ocitá v úplně jiném světě.
Z letadla sestupujem přímo na burjatskou zem. Suchá tráva a prach. První kroky v Burjatsku vedou z letadla do haly letiště.
Pozor na taxikáře, hned se na vás vrhnou. Pokud neusmlouváte dobrou cenu, ignorujte je. Po mně chtěl jeden 100 USD. Tak jsem se mu vysmál do ksichtu. To radši těch asi 10 km půjdu do města pěšky, ale ani to není potřeba. Všechno je starý a rozbitý, ale na to si zvyknete. Má to svoje kouzlo.
Vítej v Ulan Ude - hlavním městě Burjatské republiky!