Provence 2006
Provence je historické území, geograficky vymezené na východě italskou hranicí, na západě řekou Rhônou, na severu Alpami a na jihu Středozemním mořem. Pod pojmem Azurové pobřeží neboli Francouzská riviera se rozumí pobřeží od italské hranice na východě po jihozápadně položený poloostrov Hyeres. Je to podle Francouzů nejpříjemnější oblast, neboť je zde ideální klima: 320 slunečných dnů v roce, tj. 2 x více než na severu Francie, nezasahují sem vlivy z Atlantiku, neboť údolí jsou chráněná horskými masivy Přímořských Alp, pohořími Esterel a Maures. Nevýhodou jsou vysoké letní teploty, dlouhá období sucha, doprovázená požáry.
Obyvatelé jsou také často vyčerpáváni mistralem, severním, studeným a suchým větrem doprovázeným tlakovou výší nad Centrálním Masivem, který je v létě osvěžující, ale v zimě nepříjemný a depresivní. Dosahuje rychlostí 80 - 100 km/hod. (Rekord 270 km/hod. byl dosažen na vrcholu hory Mont Ventoux). Bez něho by však údolí Rhôny bylo mokrým a bažinatým terénem.
Následující mapka znázorňuje námi projetou cestu:
Praktické zkušenosti z naší cesty
Kempy
Zde se hodí malé odbočení k francouzským kempům - mají slušný standard, teplá voda je většinou v ceně, většina kempů má vlastní bazén, který je ubytovaným k dispozici zdarma. Na rozdíl od našich kempů v těch francouzských však nenajdete žádnou kuchyňku. Pokud si tedy vaříte z vlastních zásob, vařič rozhodně s sebou. Také způsob výběru místa na kempování je trošku odlišný od našeho. Na recepci sdělíte počet nocí, velikost stanu, zda požadujete elektrickou přípojku a na oplátku je vám sděleno číslo parcely, na které si můžete postavit stan. Recepční si domluvené místo poznačí a pokud se náhodou rozhodnete postavit stan jinde, může se vám stát, že vámi na černo obsazená parcela je rezervována pro někoho jiného a bute se muset se stanem přemístit zpět na vaše místo. To se nám také stalo. Tento způsob přidělování parcel fungoval téměř ve všech kempech. Osvědčil se nám postup, kdy jsme na recepci nahlásili, že bychom rádi ubytování na jednu až dvě noci a chtěli bychom si vybrat místo. To jsme po prohlídce kempu sdělili, oficiálně dostali přiklepnuto, a mohli se jet ubytovat. Kempy jsou perfektně značené a tak není problém je najít i bez mapy pouze podle ukazatelů u silnice. Ale pozor, mnohokrát jsme si všimli, že recepce funguje pouze přes den, většinou do 20 hodin. Ubytovaní obdrží kartu na otevření závory a tak jim to nevadí, ale pokud by někdo přijel později a chtěl ubytování, tak se kvůli zavřené závoře ani nedostane do kempu. My jsme za kempy platili za noc od 10€ po 28€. Těch 28€. je opravdu výjimka, většinou to bylo 15-17€.
Doprava
Ve Francii jsou velmi rozšířené kruhové objezdy a narazíte na ně prakticky všude. Setkali jsme se klasickými jednoproudovými, nejvíce dvouproudovými a párkrát i na kruháče se třemi pruhy. Dálnice jsou většinou placené a na tuto skutečnost jste dostatečně dopředu upozorněni nápisem Paege. Podél dálnic vedou paralelně státní silnice, po kterých se dá také jezdit, ale cestování je pochopitelně o něco pomalejší. Obecně se dá říci, že za 100km dálnice zaplatíte přibližbě 6 Eur. Doprava je ve Francii zdánlivě chaotická, obzvláště v menších městech, ale francouzi jsou velmi ohleduplní řidiči a tak ježdění po francouzských silnicích není žádný problém. Také na dálnici se jezdí mnohem bezpečněji, protože francouzi dodržují přepepsanou rychlost a všechna vozidla ji v pohodě dosáhnou (na rozdíl od naší D1), takže výsledkem jsou 3 proudy vozidel jedoucí plynule rychlostí 130km/h. Nejlevnější benzín se dá sehnat u supermarketů (prakticky každý, v kterém jsme nakupovali, měl hned vedle benzínku), nejdražší benzín je pochopitelně na dálnici. Celkově jsme najeli 4565 km. Cena nafty se pohybovala od 1.07 € /l u hypermarketů až po 1,154 €/l na dálnici v Německu, což jsou přijatelné ceny.
Jazyk
Přestože francouzsky umíme pouze základní fráze jako dobrý den, děkuji a počítat do deseti, tak jsme na žádný problém nenarazili. Když jsme domlouvali ubytování, vždy jsem nejdříve francouzsky pozdravil, zeptal se, zda hovoří anglicky a bylo to v pohodě. V jednom kempu uměli opravdu pouze francouzsky, ale i tam jsme se "rukama nohama" domluvili.
Parkování
V každém centru města je parkovacích míst dostatek, ve větších městech nebo u památek většinou za poplatek. Ten se pohybuje v průměru asi 1€ za 1 hodinu.
Stravování
Pokud se budete stravovat z vlastních zásob, není problém nakoupit ovoce a zeleninu ve velmi dobré kvalitě, a to buď na tržištích, nebo v supermarketu. Je pochopitelně o něco dražší než u nás, ale není to tak hrozné. Se základními potravinami také není žádný problém, vše dostanete v supermarketech, kterých je poměrně dost. Výborné jsou francouzské sýry, jogurty, červené víno (v cenách od 2,5€ až po 10€ Eur za 0,7l) a pochopitelně bagety. Ty se dodávají do obchodů 2x denně (ráno i odpoledne) a tak není problém je mít vždy čerstvé. Jedna stojí 0,8€. Pokud se hodláte stravovat po restauracích, počítejte s tím, že to už vyjde opravdu dráž než u nás. Dá se sehnat Menu za 10€, ale taková normální večeře pro dvě osoby vyjde na 40€.
Provence 27.5. - 11.6.2006
Na podzim roku 2005 jsme si povídali o tom, že by bylo zajímavé navštívit jižní část Francie Provence. Plány neměly konkrétní podobu a vše bylo nezávazné. Situace se změnila na Vánoce, protože jsem dostal jako dárek podrobného průvodce po Provence. Tím bylo rozhodnuto. Ještě zbývalo vyřešit otázku, zda před a nebo po prázdninách. Nakonec jsme zvolili termín konec května - začátek června.
Přípravu jsem začal asi v polovině dubna tím, že jsem pobral v několika cestovních kancelářích jejich katalogy a v pracovní mapě si zvýraznil turisticky nejnavštěvovanější místa a památky. Dále jsme si koupili knížečku Tipy na turistické výlety po Provence a nejzajímavější trasy jsem zanesl taky do mapy. Dalších 14 dnů jsem strávil na internetu vyhledáváním vhodného ubytování (dnes už vím, že to bylo zbytečně moc, protože ve Francii je kempů dostatek a perfektně značené) a na plánovači tras. Nejvíce se mi líbil ten od Michelinu, který umí spočítat i poplatky za dálnici. Vytipované kempy a hotely F1 jsem taky zanesl do mapy. Byla už pěkně pokreslená, ale měla takovou vypovídací hodnotu, že už jsem ji neupravoval a cestovala s námi.
Jedno sobotní odpoledne jsme si uvařili kávu a během 30 minut jsme naplánovali trasu včetně míst noclehů. V plánu jsme měli i 3 dny odpočinek u moře. Strategie byla taková, že převážně budeme využívat kempů a jednou za čas nebo v případě špatného počasí přespíme v hotelu F1. Mobilhoumy jsem vypustil, protože v toto roční období byl vždy požadován minimálně týdenní pobyt.
Den 1
v 8 hodin odjíždíme z Brna směr Rozvadov a dále přes Německo až na hranice s Francií, kde máme vytipovaný kemp v Mulhouse (FR). Celá cesta až na výjimku asi 60 km za našimi hranicemi vedla po dálnici a tak aby nebylo cestování tak jednotvárné, první zastávku jsme si udělali v Sinsheimu. Je to město v Německu těsně u dálnice v polovině cesty mezi Heidelbergem a Heilbornem. Je zde technické muzeum a už z dálnice je vidět jeho největší exponát - letadlo Concorde. Dovnitř jsme ale nešli, protože prohlídka je minimálně na půl dne a tolik času jsme neměli. Další plánovanou zastávku jsme totiž měli v Heidelbergu, což je staré německé univerzitní město. Do kempu v Mulhouse jsme přijeli krátce po sedmé večer.
Najeli jsme 983 km a za kemp jsme zaplatili 10.5 €. Ve Francii je obvyklé, že v kempech se neplatí jako u nás za každou položku zvlášť, ale platí se tzv. základní balíček, který zahrnuje 2 osoby, auto a stan.
Den 2
Z Mulhouse jedeme kousek po dálnici a pak odbočujeme na státní silnici směr Lyon. Provoz na silnici je v pohodě, možná i proto, že je neděle. Na dálnici najiždíme znovu u města Valence (obchvat Lyonu je zdarma) a pokračujeme až ke sjezdu k Bollene. Dálnice je zde tříproudová směr Marseille, a přesto, že je neděle, tak je celkem hustý provoz. Platíme 5.30€ a míříme k městečku Vaison, kde máme v plánu nocovat. Nakonec končíme v kempu v St.Martin a ještě se jdeme vykoupat do bazénu, který je přímo v kempu.
Den 3
Dnes nás čeká výšlap na nejvyšší horu Provence -
Mt.Ventoux. Je vysoká
1902 m.n.m. a nutno dodat, že až na vrchol vede kvalitní asfaltová silnice. Tu používaly v minulosti automobilky k testování svých vozů. Dnes na ní můžete potkat spoustu cyklistů, kteří si dokazují, že stoupání dlouhé 21km s převýšením 1500 m zvládnou stejně dobře jako závodníci Tour de France. My jsme zaparkovali zhruba v 1400 n.m.n. a zbytek absolovovali pěšky po značené stezce. Zde opět malé odbočení ke značení turistických cest ve Francii - našemu se rozhodně nevyrovná. Většinou je pouze dvojbarevné, používající bílý a červený pruh, na rozdíl od našich dvou bílých a jednohu barevného pruhu uprostřed. Vrchol hory, to je hromada kamení, na které stojí věž zajišťující spojení s vojenským letectvem. Nutno dodat, že zde skoro pořád fouká dost silný vítr. Odpoledne se ještě jedeme podívat do města
Vaison, kde jsou zbytky původního římského osídlení. Noc trávíme opět ve stejném kempu.
Den 4
Celý den fouká mistrál - je to opravdu k zbláznění. První zastávku máme v
Fontaine de Valcluse, kde je k vidění tak silný pramen vody, že z něho v podstatě ihned vytéká malá řeka. Následuje přesun do
Gordes, což je velmi známé kamenné městečko postavené na skále. Kousek odtud leží
opatství Abbay, které je opravdu "fotogenické", a jeho fotografie je velmi často preźentována v souvislostí s Provance. Je přístupné s průvodcem. Opět nedaleko odtud leží městečko sestávající pouze z kamenných domů -
Village Bories. Jsou to domy, které místo klasických střech mají naskládané kameny ve tvaru mohyly. Zajímavostí je, že v nich žili lidé ještě na začátku minulého století. Až se budete pohybovat v těchto končinách, rozhodně nesmíte vynechat návštěvu městečka
Rossillion. Leží v těsné blízkosti bývalých okrových dolů. Okr se používal jako základní barvivo i pro fasády domů a tak celé městečko má načervenalou barvu. Bývalý povrchový důl je přístupný a opravdu stojí za to. Ale pozor. Okrový prach je tak jemný, že pokud zafouká vítr (a to je běžné), tak červený prach máte úplně všude. Noc trávíme v kempu Le Luberon poblíž Apt.
Den 5
Le Luberon - pohoří, které se táhne od východu na západ uprostřed Provence v délce 40 km. Vydáváme se na nejvyšší vrchol pohoří. Je to krásná procházka a téměř nikoho zde nepotkáváme. Pokud je jasno, v dálce na jihu už lze spatřit moře. Následuje přejezd k jezeru Lac Sant Croix a ubytování v kempu Le Pins.
Den 6
Dnes nás čeká prohlídka jednohu z nejhlubších kaňonů v Evropě -
Canyon du Verdon. Místy je až 700 m hluboký. Celá délka je asi 25km a zpřístupněno veřejnosti je 16 km. Za jeden den se to nedá stihnout, protože na začátku musíte připočítat s úvodním klesáním cca 400 výškových metrů (směr od výchozího bodu - chaty La Maline), které musíte nakonec opět vystoupat. V létě si lze u jezera pronajmout šlapadlo a vydat se do kaňonu po řece. Nocujeme ve stejném kempu jako předchozí noc. Těšíli jsme se, že se večer v jezeře s azurovou vodou vykoupeme, ale byla taková zima, že jsme si to rozmysleli.
Den 7
Dnes máme v plánu projít zbytek kaňonu z druhé strany. Po silnici vedoucí podél horního okraje kaňonu, která je mimochodem tak klikatá, že na 20 km vzdálenosti zařadit třetí rychlostní stupeň je vzácný okamžik, se dopravujeme do Point Sublime. Autem lze zaparkovat téměř na úrovni dna kaňonu a tak je vstup mnohem pohodlnější než včera. Zajímavostí je, že musíte projít tři tunely vytesané ve skále a ten nejdelší měří několik set metrů. Bez baterky se kaňonem dál nedostanete a byla by to škoda, protože tunely jsou prakticky hned na začátku cesty a výlet by tak pro vás skončil už na začátku.
Dnes bychom se rádi dostali až k moři a tak po obědě ihned vyrážíme. Máme vytipovaný kemp Les Olives ve městě La Ciocat. Měl by být přímo u pobřeží. Překvapením pro nás je, že je situován uprostřed města a mezi ním a mořem leží velmi rušná státní silnice na Marseille. Celé pobřeží je lemováno rodinnými domy a nám se vůbec nepodařilo najít přístup k moři. Takže zase žádné koupání. Kemp je oproti těm, které jsme doposud navštívili, liduprázdný.
Den 8
Zklamáni místem i kvalitou kempu vyrážíme na útesy
Cassis. Jedná se o nejvyšší mořské útesy ve Franci, vypínající se do výšky 400 metrů nad mořskou hladinu. Je to pořádná pěší tůra, a to hlavně proto, že kvůli větru je dnes uzavřená vyhlídková silnice vedoucí na vrchol útesů. Je pěkně teplo a tak po procházce zastavujeme ve městečku Cassis. Podle průvodce je tak trochu městem snobů. My jsme si původně chtěli dát k obědu polévku bouillabaisse, ale chuť nás přešla v okamžiku, kdy jsme zjistili, že porce zde stojí 38€/os. To je přece jenom moc. Tak si alespoň lehneme na místní oblázkovou pláž a obdivujeme hrad nad zátokou, který je rodinným sílem rodu Michellinů. Moře je opravdu hodně studené, ale zkusit se to musí. Brrr. V podvečer vyrážíme směr kemp v Aix-en-Provance. Leží těsně před městem je ve svahu porostlém borovým lesem.
Den 9
Dnes je neděle a to znamená, že v
Aix -en-Provance se konají trhy. K dostání je zde vše možné od ovoce, zeleniny, pečiva, koření a kytek až po staré knihy. Trhy se konají dohromady na několika náměstích. Zdejší kavárničky s letními zahrádkami přímo vybízejí k posezení nad kávou a celkovou atmosféru dotvářejí pouliční muzikanti hrající klasické francouzské šansony. To se nedá odolat. Další dnešní
zastávkou je známé město
Avignon. Celý starý střed města je obehnán hradbami, u kterých se dá zdarma parkovat. Největší a nejslavnější památkou je papežský palác. Je to bývalé sídlo papežů a kromě Říma také jediné další místo, kde papežové v minulosti sídlili. Zvenku je to mohutná stavba, ale uvnitř není prakticky nic. Po odchodu papežů zpět do Vatikánu bylo sídlo vyrabováno a celá stavba nebyla zbořena jenom proto, že byla tak obrovská. V několika přístupných místnostech lze spatřit pouze původní malby na stěnách. Další významnou památkou je kamenný most St.Benezet, který se nachází nedaleko paláce. Jeho původní délka byla 1,9km, ale při povodních ho voda strhla a z celého mostu zbyly pouze tři mostní oblouky. Most tak dnes končí uprostřed řeky. Pokračujeme do St.Rémy de Provance, kde máme v úmyslu přespat v kempu. Jsou zde dva a oba plné, což nás překvapilo. Vše se vyjasnilo v okamžiku, kdy jsme zjistili, že 1.5. jsou ve městě každoroční slavnosti. Ubytování jsme nakonec sehnali v nedalekém městečku Maussane. Večer jsme ještě vyrazili na výlet do vesnice Le Baux.
Den 10
Ráno vyrážíme do
St.Rémy de Provence, kde mají být avizované slavnosti. Jedná se o slavnost vyhánění ovcí do nedalekého pohoří
Alpines. Spočívá v tom, že do města navezou kamiony ovce z celého okolí a ty jsou pak hnány městem. K tomu hraje hudba a přítomny jsou i další atrakce, například kolotoče. Ve městě je ještě k vidění rodný dům světoznámého proroka Nostradama, ale byli jsme zklamáni. Dům je přestavěný a je v soukromém užívání, takže k vidění není prakticky nic. Pokračujeme směrem k moři do
Arles, kde je několik římských památek. Největší z nich je aréna pro 20000 lidí, kde se ještě v dnešní době koná korida. Dále jsou zde zbytky Constantinových lázní, amfiteátr a Les Alyscamps, což je bývalý římský hřbitov. Večer se vracíme zpět do kempu v Maussane.
Den 11
Dnes máme v úmyslu prohlédnout si Camarque. Je to přírodní rezervace u ústí řeky Rhôny známá díky hejnům růžových plameňáků, bílých koní a černých býků. Ale také díky velkému množství komárů, kteří vás zde za bezvětří dost obtěžují. My jsme měli štěstí - foukalo. V městečku Saintes-Maries-de-la-Mer jsme si vypůjčili horská kola (cca 9€ za 4 hodiny) a trochu se projeli podél pobřeží. Naším dalším plánem bylo dojet někam k moři a pár dní tam zůstat a odpočinout si. Podél pobřeží jsme pokračovali na západ a nakonec jsme zůstali až asi v šestém kempu v Portiragnes Plage. Hrůza. Byl plný němců s karavany, kteří večer vyndali grilovací náčiní a skoro u každého karavanu se připravovaly 5cm tlusté steaky. Kemp je tak velký, že bez plánku jste zpočátku ztraceni, a dokonce má i jednotlivé čtvrti se svými samostatnými názvy. Pláž je písečná a moře bylo o poznání teplejší než u Marseille.
Den12
Odpočinkový den - koupání v moři
Den 13
Dopoledne se ještě koupeme, a protože u moře fouká, tak jsme u bazénu v kempu.
Odpoledne vyrážíme do nejvzdálenějšího místa našeho putování, kterým je město
Carcassonne. Asi 4km před jeho branami v Trebes nacházíme kemp. V plánu je postavit stan a vyrazit do Carcassonne. Zjišťujem však, že zadní kolo u auta je úplně prázdné. Přehazuji rezervu a jedeme do města s tím, že snad najdeme nějaký servis. Nakonec nás zachránil jeden těsně před městem a za 20€ gumu zalepili. Jet zpátky do ČR téměř 2000km bez rezervy bych si netroufnul. Středověké město v Carcassonne je velmi zachovalé a nádherné. Opravdu stálo za to dojet až sem. Za jasného dne odsud bývají vidět i Pyreneje, dnes je však opar.
Den 14
Začínáme se vracet domů. Na pobřeží před městem Sete zastavujeme na pláži dlouhé 15km a trávíme zde 3 hodiny. Pak vyrážíme do kempu Pont du Gard, který leží hned vedle známého akvaduktu, jehož prohlídku si necháváme na zítřek.
Den 15
Akvadukt v Pont du Gard je druhý největší ve Francii a původně byl součástí 50km dlouhého vodovodu, který zde postavili římané. Poté najíždíme na dálnici Bourg - Besancon - Mulhouse a poprvé se ve Francii setkáváme s dopravní zácpou, které francouzi říkají bušón. Zjišťujeme, že není způsobena nehodou, ale frontou u mýtnice. Je sobota večer a němci se vracejí domů na zápasy fotbalového mistrovství světa, které se u nich zrovna koná. Kempujeme v už nám známém kempu v Mulhouse.
Den 16
Protože jsme večer dojeli do kempu v Mulhouse na rezervu v nádrži, první ranní starostí je natankovat naftu. Je však neděle ráno a to jsou benzínky zavřené. Fungují pouze 24 nonstop automatické benzínové stanice, ale v nich bohužel nefungují klasické VISA karty ( ani mezinárodní) a tak máme smůlu. Musíme doufat, že na dálnici nějaká bude. Nebyla. Nakonec tankujeme až v Německu a v nádrži bylo v tu chvíli na dojetí asi 20km a nervozita již patřičně stoupala. Zbytek zpáteční cesty uběhl v poklidu pouze s nezbytnými zastávkami na dálničních odpočívadlech a v 17 hodin přijíždíme do Brna. PROVANCE JE SUPER!