Je pravda, že někteří býčci jsou zpočátku značně zmatení, ale když jim před čumákem začne přebíhat jeden torrero za druhým, každý z jiné strany, a každý se mu snaží sáhnout mezi rohy, takový býček dříve nebo později prohrábne přední nohou písek arény, zvíří oblaka prachu, skloní hlavu a zlověstně odfukuje, vyhlíží si oběť z řad poskakujících a pokřikujících bílých postaviček okolo hrazení arény. Dříve či později se býk rozběhne s hlavou u země na některou skupinu provokujících, která se střelhbitě rozprchne do stran a nahoru (ano, často jsou vidět torreros visící na zábradlí diváckého ochozu) a to je ta nejlepší chvíle pro osamělého lovce konfet, aby z boku přeběhl býkovi před nosem a ukořistil tu nejcennější trofej pro své mužstvo.
A to nejlepší na konec – všichni to přežijí.
Jan Škvára (1962)
Od roku 1989 se snaží živit fotografií. Pracoval jako komunální fotograf, dělal technickou fotografii v malé reklamce, fotografoval pro geografický časopis, absolvoval post obrazového redaktora populárně naučného časopisu, ale také obsluhy minilabu.
Autor: Jan Škvára
Foto: Jan Škvára
Převzato z časopisu Cestopisy.
K tomuto článku není přiřazen žádný příbuzný článek.
Komentáře