Chile
Doporučená doba návštěvy
Všeobecně lze říci, že nejvhodnější dobou pro návštěvu Chile je v období od ledna do února, kdy je počasí nejstálejší a nejméně deštivé. Mějte ale na paměti, že to je také doba dovolených a hlavní turistická sezona. Doporučujeme proto předem rezervovat ubytování. Severní část země lze navštívit prakticky kdykoliv, neboť zde je velmi sucho po celý rok a teploty se příliš nemění. Velikonoční ostrov lze navštívit v průběhu celého roku, z důvodu konstatních teplot během celého roku.Počasí
Díky své geografické poloze (dlouhá a úzká země) je počasí v Chile velmi rozmanité. Klima se pohybuje od subarktického po subtropické. Léto trvá od prosince do února.Obecně se dá říct, že klima připomíná klima v Centrální Evropě - dokonce v subtropických oblastech (Atacama) uprostřed léta teploty odpovídají teplotám v Česku v srpnu-září, tzn. přes den až až 30°, v noci okolo 10 - je to dané velkou nadmořskou výškou.
Na severu země se v lednu-únoru můžete setkat s tzn. bolivijskou zimou, což jsou prudké dlouhotrvající lijáky.
Ve horách klima připomíná Tatry nebo Alpy. Na pobřeží oceánu je chladněji, než by člověk čekal - Chile omývá studený Humboltův proud.
Orientační ceny:
rok 2008/09:Ubytování: v hostelu nebo na privátu zaplatíte za jednolůžkový pokoj 10000-20000 CLP (většinou včetně snídaně). Cena za trojlůžkový pokoj se pohybuje v rozmezí 20000-30000 CLP.
Hlavní jídlo v obyčejné hospodě: 1500-2000 CLP. Fast food (completo, hamburger) okolo 1000 CLP. Očekává se dýško; v restauracích ho rovnou naúčtují, a to ve výši 10% z celkové útraty.
Nápoje: pivo v hospodě 1500-2000 CLP za litrovou láhev, voda (1,6 l) v obchodě 700-1000 CLP.
Doprava: viz Praktické info - Doprava
Budete-li bydlet převážně v hostelích, stravovat se v hospodách a cestovat autobusy, počítejte s náklady cca 400-500 korun českých na den.
Za ubytování lze často platit v amerických dolarech. Ale pozor, poškozené bankovky nikdo nepříjme! I kdyby poškození bylo jen minimální. Platební karty se nepřijímají zdaleka tak běžně, jako v Evropě. A bankomaty se setkáte poměrně často, mezinárodní platební karty však přijímají pouze ty s označením "Redbanc".
Doprava
Do Chile se dostanete letecky. Z Prahy ani z Vídně ovšem nelítají přímé spoje (údaj z roku 2008). Z okolních států se do Chile samozřejmě můžete dostat autobusem nebo autem.
Meziměstská doprava:
Vnitrostátní letadla: vnitrostátní letiště jsou v mnohá větších městech.
Autobus: po Chile se nejsnáze a nejlevněji cestuje autobusem. Země se pyšní jednou z nejlepších autobusových doprav na světe. Funguje zde mnoho autobusových společností, mezi kterými panuje velká konkurence. Největšími dopravci v zemi jsou Turbus a . Každá ze společností má na nádraží vlastní pokladnu, ty největší mají často dokonce vlastní autobusová nádraží.K posádce autobusů vždy patří průvodce (el conductore), který prodává kontroluje lístky, nakládá a vykládá zavazadla, a stará se o cestující.
Máte-li lístek zakoupený předem, zkontroluje ho průvodce během cesty. Na kratších vzdálenostech můžete koupit lístek přímo v autobuse u průvodce za stejnou cenu jako v pokladně. Lístek si ale ponechte po celu dobu cesty, protože se často setkáte s revizory, kteří mohou nastoupit na jakéhkoli stanici!
Autobusy vám zastaví kdekoli, stačí sdělit průvodci při nástupu nebo během cesty, kde chcete vystoupit. Stejně tak můžete autobus zastavit prostým mávnutím ruky prakticky kdekoli po cestě. Nepočítejte s tím, že takto zastaví autobusy, které jezdí na dlouhé vzdálenosti, ale při cestování mezi blízkými městy je to běžné. Rovněž se nemusíte bát, že se z nějakých odlehlejších míst nedostanete o víkendu nebo ve svátek - autobusy jezdí každých několik minut dokonce na venkově o Vánocích. Zastavují ovšem na požádání (mávnutí ruky).
V Chile se setkáte s několiká třídami autobusů, konkrétně classico, semicama a cama (společnosti mohou používat jiný název pro nejvyšší třídu).
Classico jezdí na kratší vzdálenosti (cca několik hodin), autobusy přibližně odpovídají nejlepším meziměstským autobusům, které jezdí v ČR. Mají ovšem větší vzdálenosti mezi řadami sedaček a sedadla jsou celkově pohodlnější.
Semicama: v překladu "polopostel". Stejně jako cama jezdí na delší vzdálenosti (často jsou obě třídy ve stejém autobuse - dole nejvyšší, nahoře semicama). Sedačky jsou velké, široké, pohodlné, mají podložku pod lýtka, a lze je upravit do podoby velmi pohodlného křesla. Vzdálenosti mezi řadami jsou 2-3x větší, než u autobusů v ČR. Nic podobného v ČR bohžel nejezdí, ale budete příjemně překvapení, jak pohodlně se dá cestovat :)
Cama (některé spoelčnosti mohou používat jiné názvy pro nejvyšší třídu): nejvyšší možná třída, jezdí na dlouhé vzdálenosti. Lístek je výrazně dražší než ve třídě semicama.
Při cestování na dlouhé vzdálenost zahrnuje lístek i občerstvení po ceste (podle délky cesty i vícekrát), které rozdává průvodce. Někdy je to jen jednoduchá svačina (pitíčko a sušenky nebo houska se salámem v Turbusu), někdy teplá hotovka v krabičce. K dispozici rovněž dostanete přikrývky a polštářky. V autobusech jsou televize, ale volba programu je na průvodci a ten často pouští filmy ve španelštině se španělskými titulky. Většinou můžete poslouchat hudbu nebo radio, k tomu ale budete potřebovat vlastní sluchátka. Záchod v autobuse je samozřejmostí.
Při cestě mezi městy budete požádání o zapsání svého jména, telefonního čísla a případně dalších údajů do seznamu. Někdy to zapisuje sám průvodce na základě vašeho pasu, o který vás může požádat. Jedná se o pozůstatek Pinochetova režimu. Seznamy se předávají na policejní stanice, kde jsou nejspíš založeny do archívu nebo skartovány :)
Zejména v severní části země (blízko hranic s Bolívii a Peru) se můžete setkat s policejními kontrolami na vnitrostátních celnicích, při kterých budete muset vystoupit z autobusu, vyzvednout zavazadla ze zavazadlového prostoru a počkat venku, než vás příjde zkontrolovat policista. Více či méně pečlivě vám zkontroluje obsah zavazadla a budete požádání o pas. Průvodce vás na takovou kontrolu během cesty upozorní (případně vzbudí, koná-li se kontrola ve 4 hodiny ráno :) ) a rovněž se může stát, že si ponechá váš pas, aby to s policii vyřídil za vás. Nebojte se, pas vám zase v pořádku vrátí; pro jistotu v něm ale nenechávejte žádné peníze, imigrační lístek nebo jiné cennosti.
Ceny: koncem roku 2008 byla cena jízdenky Santiago-San Pedro de Atacama (cca 1750 km) 30000 CLP (cca 900 Kč v roce 2008). Za jízdenku na vzdálenost do 50 km byste v letech 2008/09 zaplatili cca 1500-2000 CLP (asi 45-60 CZK)
Jediná železniční trať v zemi vede ze Santiaga do Osorna, zastavuje v 6 městech (včetně konečných stanic) a je cca 4x dražší než autobus. Jízdenku koupíte na nádraží v pokladně společnosti.
Městská doprava
Metro: metrem se svezete pouze v Santiagu. Má 3 větve, je docela přehledné a jezdí se s nim velmi příjemně už jen kvůli tomu, že na mnohá stanicích jsou instalovány ventilátory, rozprašující vodu - takové osvěžení oceníte zejména v létě! Lístky stojí 370 pesos ve špičce a 420 mimo špičku a o víkendech (v letech 2008/09). Zakoupíte je na každé stanici v pokladně a označují se v turniketech. Kdo je zvyklý pouze na pražské metro, ať se nejdřív podívá, zda se po označení lístku otáčí turniket vpravo nebo vlevo, abyste nemuseli pro další lístek. Metro jezdí do půlnoci.Autobusy: jsou označeny čísly linek a často i cedulemi s názvy důležitých zastávek na trase, ve Valparaisu i cenou (ta se může na různých linkách lišit). Platí se při nástupu u řidiče. Cena je v růlzných městech liší, obecně se pohybuje v rozmezí 350-500 pesos za jednu jízdu (v letech 2008/09). I městské autobusy vám často zastaví na požádání kdekoli, pokud si ale nejste jistí, kde máte vystoupit, raději při nástupu řekněte řidiči, kam chcete jet, a on vás upozorní, až tam budete.
Colectivos: jsou to taxiky, které jezdí po předem stanovených trasách. Maji černou barvu a jsou označeny cedulemi s čísly linek a názvy některých zastávek na trase. Cenově se pohybují mezi autobusy a taxíky.
Taxiky: velmi oblíbený způsob dopravy. Jsou vždy černé se žlutou střechou a jsou označeny ceduli "taxi". Často se setkáte s jednotnou cenou za jízdu po měste (nebo po centru města), taxametr se zapíná pouze pokud pojedete mimo město. Obvyklá cena za jízdu po měste je 1500-2000 pesos (v letech 2008/09). Taxi zastavíte na ulici stejným způsobem jako v Česku, nebo je najdete u nádraží a v jiných významných lokalitách. Dýško je obvykle nenechává.
Trolejbus: občas se s nimi setkáte. Jezí například ve Valparaisu.
Tramvaj: nikde v Chile jsem se s tramvají nesetkala.
Auto
Autem se po Chile cestuje pohodlně, ale draze. Dopravní páteří země je Panamerická dálnice (místní označení Route 5), která je v mnohem lepším stavu, než české dálnice. Obecně jsou chilské silnice velmi kvalitní, ale nenajdete zde tak hustou síť čerpacích stanic, na jakou jsme zvyklí z Česka. Nejrozšířenější benzínka je Copec. Benzín je přibližně o třetinu levnější než v Česku (údaj z let 2008/09). Vysoké je ovšem půjčovné, běžně se pohybuje v rozmezí několiká tisíc korun za den.Stopování
Stopování je v Chile známé, i když není místními hojně využívané. Poměrně snadno se stopem dostanete do špatně přístupných míst, například do národních parků. Není zvykem platit za svezení.Rizika
Chile je nejrozvinutější země Jižní Ameriky, dosahuje úrovně chudších zemí Evropy. Není nutné dodržovat větší bezpečnostní opatření, než v Evropě - nenechávat zavazadla bez dozoru, hlídat si peněženku a doklad apod.
V severní části země si dejte pozor na falešné peníze. Jeden z oblíbených triků je při placení vyměnit pravou bankovku za falešnou. Nejčastěji se padělávají bankovky 10000 CLP - s bankovkou vyšší hodnoty se pravděpodobně vůbec nesetkáte. Existují ještě bankovky 20000 CLP, ale jsou velmi vzácné. Všechno o chilských bankovkách a mincích se dozvíte na www.bcentral.cl Na jihu země se s falešnými penězmi nesetkáte.
Pokud se nechcete dostat do problémů s policii, nevozte do země žádné čerstvé potraviny, přírodní materiály (dřevo, květiny apod.), zvířata nebo drogy - je to zakázáno a kontroly jsou velmi přísné.
voda z vodovodu je pitná, ale v některých oblastech (např. v poušti) je lepší pít převařenou.
Svátky a zvláštní události
1. 1 Nový rok
1. 5 Svátek práce
21. 5 Den námořnictva Den Božího těla
29. 6 Svátek sv, Petra a Pavla
15. 8 Nanebevstoupení P. Marie
18. 9 Den nezávislosti
19. 9 Den armády
12. 10 Den španáského kulturního odkazu
1. 11 Den všech svatých
8. 12 Svátek Neposkvrněného početí
25. 12 vánoční svátek Narození Páně
Očkování
Virová hepatitida typ A - očkování doporučeno
Virová hepatitida typ B - očkování se doporučuje v závislosti na délce, charakteru pobytu a chování cestovatelů
Břišní tyfus - očkování doporučeno
Tetanus - očkování nebo přeočkování doporučeno
Záškrt - doporučuje se uvážit očkování
Vzteklina - očkování doporučeno s přihlédnutím k místnímu risiku
Spalničky - očkování doporučeno
Žlutá zimnice - Chile ji oficiáloně nevyžaduje, ale pokud do Chile pojedete z Bolívie, může se stát, že na hranicích budou vyžadovat mezinárodní očkovací průkaz s uvedeným platných očkováním proti této nemoci. Pro cestování do Bolívie je však toto očkování povinné.