Autor: Pavel Světlík
zdroj: www.naspribeh.cz
29.května 2005 - neděle
Vstáváme v 5.h. balíme a přesuneme se na King street odkud má za chvilku odjíždět bus do Dangrigy. Bus po půl šesté opravdu odjíždí (26 BZ$), ale nejdříve uděláme kolečko po městě, aby nastoupilo co nejvíce lidí. Cesta probíhá naprosto v pohodě jen je snad trochu nepříjemná v úseku mezi Deep River a Big Fall, kde není asfaltová, ale to už známe z cesty v pátek. Za 2h. jsme v Independence, kde opět zastavujeme asi na 15min. přestávku. Dáme si houskou s masem a Sprite (5,25 BZ$). Za 1, 5h. jsme v Dangrize a řidič se nás ptá kam máme namířeno. Poté co mu řekneme, že na Tobacco, tak nás zaveze až k přístavišti u řeky North Stann Creek a pak teprve jede s lidmi na bus nádraží. Zde nás odchytí nějaký maník a říká, že loď pojede za hodinu a máme prý počkat v Café Riverside u přístaviště. Dáme si uvnitř colu a sprite (3BZ$) a pak ještě dojdu koupit vody do sámošky, abychom měli nějaké zásoby. Pořádně se namažeme opalovacím krémem a opravdu za hodinku odjíždíme společně s nějakým asi stejně starým párem z Ameriky, ti mají ale na rozdíl od nás na ostrově rezervované ubytování. Jsou pořádně velké vlny a tak pěkně skáčeme…Za hodinku jsme na ostrově Tobacco Caye o rozloze pouze 2ha a platíme za odvoz 70BZ$. Ten co nás vezl nám doporučuje nějaké levnější ubytování a také, kde dobře vaří. Také upozorňuje, že každý den v 9h. odjíždí na pevninu. Batohy necháme uprostřed ostrova a jdeme obejít skoro všechny možnosti ubytování, které tu jsou. Ceny se pohybují za dvě osoby včetně jídla 3x denně od 110 BZ$ za pokoj se společnou sprchou, WC a bez výhledu na moře a končí někde u 300 BZ$ . Nakonec usmlouváme cenu v Ocean´s Edge Lodge z původních 200 BZ$ na 120BZ$, kde máme velmi dobrou chatku pro 4 lidi s vlastním příslušenstvím, výhledem na moře a možností používat terasu se sítěmi na odpočinek. Hlavně prý nemáme nikomu říkat za kolik to máme, ale domníváme se, že bude končit sezóna, a tak je rád za každou kačku. Hned si jdeme na chvilku zaplavat do překrásně čistého moře plného života. Ani se nestačíme moc rozkoukat a již nás volají na oběd. Připravili pro nás nějakou dobrou rybu s přílohou, banány a meloun, a zjišťujeme, že v ceně máme neomezené pití během jídla (voda a džusy). Na chvilku si uděláme poobědovou siestu na pokoji. Pak již jdeme opět šnorchlovat do moře a prozkoumáváme různá místa pod vodou a podvodní život vůbec….Je to tu SUPER! Opravdu moc krásné moře stále plné života (nezničené korály) a to hlavně před korálovou bariérou, která se skoro na jednom místě přímo dotýká ostrova. Zahlédneme také našeho prvního rejnoka tygrovaného… Nad hlavami nám lítají fregatky, pelikáni a nad mořem létající ryby… Pohoda jak má být. Dokonce zjišťujeme, že vedle nás, kde bydlíme má hnízdo orel bělohlavý… Před setměním jdeme pozorovat západ slunce na bar, kde si dáme 2xcuba libre a 1x vodku s džusem (9BZ$) a sedíme zde až do úplné tmy. Přijdou za námi, že máme připravenou večeři. Máme vepřové maso, bramborový salát, rýži s fazolemi, meloun a nakonec ještě dort. Na jídle je 5 dalších lidí z našeho ubytování a také posádka lidí z lodi, která zde na noc zakotvila. Po večeři se odebereme opět na bar, kde si dáme oblíbený drink cuba libre. Vodu na sprchování zde získávají z dešťové vody, kterou sbírají do velkých plastových nádrží a odpadní vodu opět sbírají do jiných nádob zakopaných v zemi, aby nedocházelo ke znečišťování ostrova a okolí. Jak dokonalé. Elektřina u nás na pokoji funguje po celou noc, a tak není problém si dobít baterku u foťáku. Pozdě večer usínáme a říkáme si, že to určitě stálo za to sem přijet…V noci je velký vítr a máme jisté obavy, aby nezačalo pršet.
30.května 2005 - pondělí
Vstáváme v 5h. a pozorujeme přímo z postele východ slunce…obloha je vymetená bez mráčků a naše obavy se nenaplnili. Užíváme si pohody ještě v posteli, ale již v 7h. pro nás přijdou, že máme připravenou snídani. Snídaně je opět bohatá jako předcházejí jídla… sýr, placky, kaše fazolová, kousky ryby, meloun, káva nebo čaj…všeho je hodně a můžeme si vždy přidat. Ostatní od nás dnes odjíždí a loučí se s námi. Půjčujeme si u majitele ploutve a pak následuje pohoda u moře a v moři, kde je neskutečné množství rybiček a pěkných korálů. Za dopoledne stihneme v moři také několik velkých rejnoků…Moc pěkní. Fotíme pod vodou i na ostrově. Ve 12:30h. máme oběd již úplně sami, ke kterému tentokrát máme velkou tortilu s rybou (opět připravenou na jiný způsob), sýrem, rajčaty, posypané sýrem a k tomu ještě meloun. V kuchyni vidíme, že se voda na přípravu jídel a pití používá z velkých kupovaných barelů, tak snad nemusíme mít obavy, že by mohli nastat nějaké střevní problémy. Dáme malou odpolední siestu v sítích na terase. Tak před půl třetí jdeme opět k vodě a do vody. Plaveme na vnější stranu bariérového útesu. Je to zde ještě krásnější, neskutečně velké množství všeho živého a úplně jiné druhy ryb než co plavou blíže u ostrova…Pokud by někomu nestačilo šnorchlování jako nám, je možné si půjčit bomby (okolo 60 BZ$) na potápění a vyrazit někam do okolí. Před večeří zajdeme ještě každý na jeden drink cuba libre na bar a také zde koupíme 1l vody (celkem za 6 BZ$). V 19h. máme připravenou večeři, ke které máme kuře, těstoviny, bramborovou kaši a nakonec čokoládový dort. Vše moc dobré. Po večeři sedíme ještě chvilku na terase, povídáme si, koukáme do moře…. Během večera ustane úplně vítr a tak spíme se zapnutým větrákem…
31.května 2005 - úterý
Probouzíme se po 6h., je lehce pod mrakem a bezvětří. K snídani máme mini párečky, míchaná vajíčka, fazolovou kaši, smažené placičky a ananas. Po snídani opět vyrážíme k moři a hned do moře šnorchlovat, opět na vnější stranu korálového útesu. Dnes je tu hodně rejnoků tygrovaných a různých velkých ryb… A pak z ničeho nic ze tmy vykouknou 2 velcí žraloci, kteří se k nám přibližují !!! Co budeme dělat? Na břeh je to daleko a my nevíme, zda jsou hodní nebo ti co mají rádi masíčko… Hrůza! Snažíme se moc nehýbat a poté co si to žraloci rozmyslí a otočí se zpět do moře, plaveme za neustálého otáčení zpět na břeh. Docela nepříjemný pocit. Kdyby se jednalo o nějaké malé, tak v pohodě, ale takto… Martinka se pak trochu bojí jít opět do vody a hlavně dál od břehu. K obědu máme připravené zapečené párky v housce a melouna. Dáme malou polední pauzu a pak opět hurá do vody a na sluníčko. Potápíme se a já se vydám ještě dál na otevřené moře. Jsou zde velcí tuňáci, velká hejna barevných ryb, malí i velcí rejnoci… Moc pěkné. Občas se otočím, zda za mnou neplave žralok jako tomu bylo i na Srí Lance. Užíváme si poslední pohody zde na ostrově nerušeni ostatními lidmi, kterých je tu tak 25 včetně místních, ale nepotkáváme je. Na večer se opět přesuneme na bar za občerstvením… Zde se dáme do diskuse s Američankou, která s námi přijela lodí. Její přítel vyjíždí každý den za potápěním jinam, moc jí to nebaví, tak si užívala sluníčka natolik, až se spálila. Oni 2 platí za ubytování včetně jídla 240 BZ$… My přesně polovinu, ale řekneme jí, že pouze o něco míň. :o) . Dáme si drinky a pozorujeme pro nás již poslední západ slunce na Tobacco Caye. K večeři máme Barracudu, kterou jsme předtím viděli jak ji vytahovali z moře, očistili a naporcovali. Jako přílohu máme zeleninové rizoto, smažené banány a na závěr zmrzlinu. Během noci je silný vítr, občas nás probudí padající kokosové ořechy …
01.června 2005 - středa
Vstáváme před šestou, ale pak si ještě do snídaně užíváme pohody v posteli. K snídani máme placky, slaninu, vajíčka a ananas. Vajíčka já moc nemusím, ale je tu k dispozici marmeláda nebo burákové máslo. Zaplatíme za 3dny ubytování, jídlo a pití tedy domluvených 360 BZ$ (za ploutve nic nechtěli). Nabízí nám ještě dřívější odvoz na pevninu s tím, že za chvilku odjíždí. Nabídku nebereme a jdeme ještě na chvíli šnorchlovat do vody. Rozloučit se s tou krásou kolem a užít si to tady do poslední chvilky. Bylo to tu moc pěkné a stálo to za to, protože jsme nemuseli dělat výlety za šnorchlováním a mohli jsme jít do vody šnorchlovat , kdy jsme a na jak dlouho jsme chtěli. Zabalíme a před devátou jdeme k lodi. Nejedeme sami, ale se skupinkou 15 Američanů včetně dětí. Docela se divíme, že se do lodi naskládáme a loď se nepotopí, naštěstí je moře klidné…Za odvoz platíme 60BZ$. V 10:10h. jsme v Dangrize a přesuneme se na bus nádraží, kde kupujeme lístek do Belize City (20BZ$) . Bus jede až 11:30h., a tak ještě dojdeme nakoupit pití na cestu, protože je příšerné vedro. Autobus je poloprázdný a za necelou 1, 5h. jsme v Belmopanu, zde je přestávka asi na 15min. a pak opět pokračujeme stále v poloprázdném autobuse do Belize City. Přijíždíme okolo 14:30h a hledáme, odkud jedou autobusy do Bermudian Landing. Místní a řidiči autobusů nás navedou do Amara avenue. Stojí tu bus a od řidiče se dozvíme, že odjíždí až v 17:20h. Ach jo. Domluvíme se, zda si můžeme nechat batohy uvnitř autobusu, protože bychom se rádi podívali po městě. Přece tady nebudeme jako on sedět několik hodin. Zajdeme chvíli na internet za 3,5 BZ$ /hodina. Pak již jdeme na průzkum města, procházíme různé čtvrtě a také zajdeme až k moři. Město celkově nic moc, až na některé staré koloniální budovy. Vrátíme se zpět a v 17:20h opravdu odjíždíme v totálně narvaném autobuse do Bermudian Landing (6BZ$). Projíždíme městem a nastupují další a další lidé. V tuto dobu je tu totální dopravní kolaps. Hodně nepříjemná cesta, protože bylo pěkné vedro a bus se vyprázdnil až za hodně dlouho. Již za tmy, okolo 18:45h., přijíždíme do Bermudian Landing, kde nás vysadí u návštěvnického centra. Hned k nám přiběhne nějaký dědek, kterému není rozumět a chce peníze za to, že jsme tady v této oblasti. Zaplatíme za "vstup do této oblasti", ať máme od něj pokoj a jdeme se podívat do Nature resort (hned u návštěvnického centra) na možnost ubytování. Bohužel za tmy nebylo vůbec vidět, zda je někde další ubytování a nikde světlo nesvítilo… Chatky jsou pěkné avšak docela drahé, tak to zatím nebereme. Dojdeme k sámošce, kde jsou nějací místní (jinak nikde nikdo) a ptáme se , kde je tady nějaká další možnost ubytování. Jsou trochu opilí, je s nimi těžší domluva, ale nakonec se jeden nabídne, že nás někam odveze za ubytováním. Nic za to nechce. Jedeme asi 1, 5 km někam neznámo kam až skončíme u nějakého domu. Vysadí nás a po ujištění, že je někdo doma, odjede. Paní domu nám nabízí za úplně stejné ceny (60 BZ$) ubytování v nějakém domečku na zahradě. Pokoj je velmi malý a sprcha, záchod hrozný . Sníží cenu o 4 BZ$, když nebudeme snídat… Co si myslí? Docela se diví, ale my odcházíme zpět do Nature resortu, kde bereme ubytování v pěkné a čisté chatce za 55 BZ$ bez snídaně. Sprcha a záchod jsou v jiné chatce. Ani se nám nepodaří cenu usmlouvat, i když nám předtím prozradili, že tady nikdo poslední 3 týdny nepřespával. Jsou divní. Já ještě dojdu koupit vodu a rozměnit peníze, protože chlápek nemá nazpátek. Umyjeme se a hned uleháme…Přesun byl docela náročný.
02.června 2005 - čtvrtek
Vstávám před pátou a pozoruji ptáky přímo v naší zahradě. Je jich tu hodně a navzájem se překřikují stejně jako vřešťani. Pak ještě na malou chvilku zalezu zpět do postele. V 8h. si zajdeme koupit do sámošky něco k snídani a pak jdu hledat jinou možnost ubytování. Zjišťuji, že díky tmě jsme včera neviděli odbočku k Howler Monkey Lodge, který je kousek před návštěvnickým centrem. Jsou zde také chatičky v přírodě i s výhledem na řeku a ještě tu mají bazén. Zde naštěstí zastihnu skoro odjíždějící majitelé a tak za 45 BZ$ nabídku přijímám. Máme pěknou velkou chatičku s vlastním příslušenstvím, houpačkou s výhledem na údolí řeky a můžeme používat bazén. Nikdo další tu není. Super! Vrátím se zpět a protože přijela nějaká malá skupinka turistů jdeme s nimi na prohlídku okolí. Je to v ceně "vstupu do této oblasti"… Nějaká místní ženská nás provází mezi domky místních, ukazuje nám různé rostliny a vysvětluje na co se používají v tradiční medicíně. Pak hledá vřeštany a začne řvát jako oni. Nakonec se jí nějací ozvou a jdeme k nim. Docela si oddychne, protože vám garantují během hodinové procházky, že vřešťany uvidíte. Celkem 5 vřešťanů s malým jsou na mangovém stromě hodně nízko. Jeden z turistů má hlasový záznamník, a tak si nejdříve jejich křik nahraje a pak jim ho pouští. Vůdce na to hned začne reagovat ještě větším křikem. Pak již prohlídka končí… My se zajdeme sami podívat ještě do místní školy. Pak si zabalíme a přesuneme se do nového ubytování v Howler Monkey Lodge. Koupíme něco jídlu v sámošce a pak již z bazénu pozorujeme okolní přírodu a ptáky. Před 16h. se jdeme projít okolo řeky a prozkoumávat okolí za vesnicí, pozorujeme opět vřešťany a ptáky. Bohužel se stane, že Martinku štípne vosa a včela do nohy, poté co projdu pod mangovým stromem první a nevšimnu si jich, jak se občerstvují na zpadlém mangu. Pravděpodobně jsem je tím pěkně rozzuřil a oni se jí pomstily. Musíme se vrátit, protože noha Martince začne šíleným způsobem otékat. Ještě, že máme lékárničku vybavenou pro všechny případy (Zodac, Fenistil to jistí...) Pak se jde chladit do bazénu… Ještě pak spolu zajdeme dolů k řece pozorovat ptáky a také opravdu velké motýly. Po 21h. hodině již uleháme…
03.června 2005 - pátek
Vstáváme před pátou a jdeme k řece a do okolí pozorovat ptáky. Všude je hodně papoušků, volavek a další desítky různých ptáků…Pěkné. Znaveni ranním brzkým vstáváním, později ještě na chvilku uleháme do postele. Než zajdu koupit něco k pití a telefonní kartu do sámošky, necháme si od místních udělat čaj k pozdní snídani a přitom zaplatíme za ubytování. Nabízí nám, že nám klidně udělají něco k jídlu na oběd (20BZ$) ale nemáme zájem. Martinku bolí pořád noha, má jí stále hodně oteklou a tak se usídlíme u bazénu, kde si čteme, dopisujeme deník, pozorujeme leguány a ptáky… Z pohody a klidu nás vyruší křik dětí, které běží k nám, podívat se na bazén. Jeden do druhého strkají a snaží si sáhnout do vody a tak má paní učitelka co dělat, aby je uhlídala. Děti jsou hodně roztomilé a srandovní... Kolem poledne od návštěvnického centra zkoušíme volat domů, ale nedovoláme se, protože linky jsou přetížené. Vedle návštěvnického centra je restaurace, kde jsou místní, a tak se rozhodneme ji vyzkoušet. K jídlu si dáme, stejně jako místní, kuře s fazolemi, rýži a k tomu limonádu. Ono stejně nebylo z čeho moc vybírat. Celý Bermudian Landing má jen okolo 30 domů, turistů během naší návštěvy sem moc nepřijelo, a tak se vůbec omezené nabídce nedivím. Před návratem k nám opět zkoušíme volat, ale stále to nejde. Martinka kvůli nateklé noze zůstává v Howler Monkey Lodge s tím, že se bude chladit u bazénu, číst si, pozorovat okolní život a já se jdu podívat za velkého vedra dále do okolí. U řeky je možno pozorovat opět 2 skupinky 5-7 vřešťanů, kteří si hájí svá území. Je zajímavé, že i když je takové vedro je stále docela živo v okolí řeky. Pravdou je, že nejlepší čas na pozorování okolního života je a bude brzo ráno. Navečer se vrátím a pak za šera dojdeme s Martinkou ještě na chvilku pozorovat ptáky k řece. Majitelé Howler Monkey Lodge měli asi nějaký dobrý kšeft s turisty (dělají výlety, pronajímají lodě a nafukovací duše), protože skoro celý večer až dlouho do noci popíjejí… My však již před desátou uleháme do postele s konstatováním, že je to tu moc pěkné, ale je čas vydat se za poznáváním Belize někam dále.
04.června 2005 - sobota
Před 5:45h. vstáváme, balíme a jdeme na zastávku na bus, který má jet v 6:30h. Opravdu přijíždí, dokonce o pět minut dříve a začíná se pomalu zaplňovat. Během cesty za 3BZ$ nás předjede další autobus a opět jako jinde, začne honička, kdo bude mít více lidí. Naštěstí, je zde asfaltová silnice, a tak se zde nevíří prach jako tomu bylo při cestě do Placencie. V 7:10h. jsme na křižovatce s hlavní silnici a zde počkáme na bus směrem na Orange Walk. Během našeho čekání jede v průměru každých 8min. jeden bus, ale schválně na opačnou stranu. Od Bermudian Landing přijely další 4 autobusy, které pokračují směrem na Belize, ale naším směrem stále nic nejede! Již tu s námi čeká dalších 7 lidí, kteří zkouší i stopovat, ale nikdo je, stejně jako nás, nebere. Po 45min. projede express bus, který ale nezastaví… Po jedné hodině a deseti minutách přijede normální bus a všichni se k němu nahrnou. Před námi nastupuje nějaká bába s klukem a začnou se hádat o ceně lístku. Řidič se naštve a všechny nás vyhodí (asi 10 lidí). My jsme už stáli na schůdkách a šli jsme ven taky. Nezbývá než opět čekat, zkoušíme stále stopovat, ale bez úspěchu, kromě jednoho maníka, který nám nabízí odvoz k odbočce na Crooked Tree za 50BZ$. Nebereme, nenecháme se oškubat. Máme pocit, že toto místo je nějaké prokleté.… Za 30min. zastavujeme bus, který jede k odbočce na Altum Ha (2BZ$). Popojedeme. Zkoušíme opět stopovat, ale podle nesouhlasného pokyvování ostatních cestování dychtivých lidí, to nemá cenu. Po 30 min. projíždí normální poloprázdný bus, ale nezastaví, ačkoliv všichni mávají… Hrůza! Je strašné vedro a stínu na zastávce ubývá každým okamžikem… Po chvilce přijíždí další bus a ten nás již všechny vezme. Je totálně narvaný a my si skoro ani nemáme kam dát batohy. Jsme tak rádi, že jedeme, až je nám to jedno. Potřebujeme se dostat k odbočce na Crooked Tree (4BZ$). Zde jsme přesně po 4 hodinách od té doby, co jsme ráno vyrazili. Neuvěřitelné, jak dlouho se dá jet, tak relativně krátký úsek cesty. Teď jen zbývá dostat se z hlavní silnice do vesnice. Malou chvilku čekáme, zda něco nepojede a opravdu! za chvilku projíždí auto, ale nezastaví. No nic, nabíráme fyzické a psychické síly, že budeme muset jít pěšky, ale v tom nám kdosi zastaví a nabízí, že nás odveze do vesnice. Během krátké cesty se ho vyptáváme na možnost levného ubytování a on nám říká, že nás zaveze ke svým příbuzným, kam jede vyzvednout neteř. Vystupujeme přímo na zahradě Rhaburn´s room. Ubytování v největším pokoji u verandy za 30BZ$ vezmeme, a protože jsme tu sami, společná sprcha nám nevadí, ani nás nebude rušit. Jdu se projít po okolí a hlavně koupit něco k pití. Již na první pohled je vidět, že jsme tady pozdě, neboť vše je zavřené a laguny jsou skoro vyschlé. To však nebrání místním, vybírat peníze za vstup do rezervace (20BZ$). Díky tomu, že jsme nepřijeli autobusem, jsme však platit nemuseli, ani jsme se sami později nepřihlašovali. Po hodině se vrátím a jsem rád, že jsem sehnal alespoň malou vodu a džus. Přesně v poledne jdeme volat domů a najít něco, kde se najíme. Nikde nic není nebo mají zavřeno (stejně jako všechny hotely) a tak jsme rádi, že objevíme Nor´s kitchen, kde si dáme každý BBQ kuře s tortilou a hranolky k tomu 2x pivo a 0,5l. Fanty (18BZ$). Jsou zde příjemní lidé a jídlo moc dobré. Cestou na zpět na pokoj se zastavíme v jednom domečku u kostela, který zde slouží jako obchod a nakoupíme dostatek vody. Odpoledne vyrážíme na průzkum okolí, a to nejen okolo lagun, pozorovat okolní přírodu. Je zde hodně ptáčků zpěváčků po celý den i jiné druhy, než jaké jsme doposud viděli na jiných místech. Okolní laguny jsou bohužel již skoro vyschlé, a tak zde nejsou slibovaná hejna ptáků, jak se o tom všude píše. Je pravda, že je zde hodně ptáků, ale nedá se k nim dostat blíže, protože jsou uprostřed lagun a všude je bahno. Při cestě po vesnici potkáme nějakou mladou cizinku, ale nedáme se s ní ani do řeči, pouze se usmějeme a pozdravíme. Pozdě, již za tmy, dojdeme opět do restaurace Nor´s na večeři, kde si dáme 2x pivo, housku s kuřetem a sendvič se sýrem (11BZ$). Při návratu na pokoj se rozhodneme, že již zítra popojedeme dál, protože jsme zde opravdu po sezóně a neuvidíme tady úplně všechno, co jsme chtěli. Věříme, že to tady jinak musí být opravdu pěkné, když bývají laguny plné volavek…Škoda. Můžete se přesvědčit na http://www.orchidej.com
05.června 2005 - neděle
Před pátou pozorujeme v okolí ptáky a pak si jdeme na pokoj zabalit batohy. Od 7:30 nejde proud a my již za půl hodinky vyrážíme. Platíme za ubytování a ptáme se, zda nás odvezou na hlavní. Nejdříve to nabídnou a pak si to rozmyslí. Máme jít k návštěvnickému centru a tam čekat, zda někdo nepojede. Doufáme, že dneska budeme mít štěstí, cestovní pech jsme si snad vybrali předchozí den. Za 10min. opravdu přijíždí auto, veze 2 kluky na korbě, také potřebují na křižovatku. Chtějí za to 10BZ$, nabízíme klukům, že se můžeme podělit. Za malou chvilku jsme na hlavní. My bohatí bílí koloniátoři zaplatíme 6BZ$ , protože nikdo neměl 1BZ$ nazpátek :o)) Kluci tedy doplatí jen 4BZ$. Spokojenost je na obou stranách, a tak to má být... Na křižovatce čekáme asi 15min. a potom již odjíždíme autobusem jen za 4BZ$, který jede směrem k Orange Walk. Necháváme se vyhodit u mostu v Tower Hill (před 10h.), odtud se normálně vyjíždí do Lamanai. Ptáme se nejdříve u Reye´s & son na možnost výletu. Před chvilkou prý loď vyjela, ale můžeme jet hned, pokud budeme chtít a připlatíme si. Nabídku nepřijímáme a jdeme se poptat po okolí. Ceny ostatních jsou ještě větší, tak se vrátíme zpět a domluvíme se na zítra. Hledáme ubytování, měl by tu být hotel New River, ale ten rozpoznáváme ve vyhořelých ruinách. Je to škoda, býval to hotel přímo u řeky a v okolí je opravdu moc hezky. Jiné ubytování tu není a máme jet do Orange Walk, kde nám doporučují hotel Akihito. Projdu ještě po okolí zjistit, zda tu náhodou opravdu něco není, ale kromě luxusního hotelu opravdu nic, ani ve vesnici u někoho doma. Zkusíme na hlavní počkat na autobus, je skoro pravé poledne, takže je "příjemné teplíčko", dalo by se to nazvat i vedrem, a tak po 10min. změkneme a stopneme taxi, které nás po smlouvání odveze ze 10BZ$ až před hotel Akihito. Ještě cestou nám však taxikář stihne nabídnout výlet na Lamanai svým taxikem za 150 BZ$. Nemáme však zájmem, protože to máme již domluvené lodí, což je zajímavější a o něco levnější. V hotelu dostaneme 4 klíče od různých pokojů a máme si prý vybrat jaký se nám bude líbit. Nakonec bereme čistý menší pokoj č.22 ve 2.patře s vlastním příslušenstvím a TV. Cenu srazíme jen o 5BZ$ na 40BZ$. Dáme si pivo a začneme si povídat s majitelem o všem možném a nemožném. Několikrát během rozhovoru se vytahuje, že jeho hotel je jediný, který má, i když nefunguje proud, stále dostatek vody. Také dojdeme k výletu na Lamanai a máme si prý domluvit s nimi, že nás tady zítra ráno přímo vyzvednou a nebudeme muset řešit dopravu k Tower Hill. Zavoláme tedy do Reye´s & son a domluvíme 9:00h. ranní.
Dojdeme naproti k Číňanům na oběd, dáme si 2x nudle s kuřetem, colu a studené čaje 19BZ$. Jídla je tolik, že skoro polovinu nesníme. Vrátíme se na hotel, kde na terase ve stínu odpočíváme. Poté se vypravíme na průzkum města a okolí. V rádiu hlásili, že proud půjde v 17h. snad to bude pravda. V celém městě je díky tomu všude zavřeno a vypadá jako po vymření. Projdeme velkou část města, abychom si nafotili život v Orange Walk. Navečer se vrátíme zpět na pokoj, ale proud stále nejde…Ještě, že má Akihito velký mrazák a v něm stále ještě studené pivo. Po 19h. jdeme opět naproti k Číňanům na večeři, svítí tu jen díky lampám na plyn. Teprve během naší večeře (nudle, zelenina, houska se sýrem, 2x cola za 14,50BZ$) začne konečně po 12h. fungovat proud. Všichni jásají a celé město konečně ožívá. Než se vrátíme na hotel dojdu koupit ještě na benzínku džus a velkou vodu (5,50BZ$), kterou nikde jinde momentálně nemají. Zajdeme ještě u nás na hotelu na 15min internetu za 1BZ$, abychom zjistili předpověď počasí a poslali pozdravy domů. Před spaním si necháme udělat velkou konvici jasmínového čaje, který popíjíme na terase před pokojem a diskutujeme o dalších cílech v Belize… Po 23h. uleháme a ještě chvilku koukáme na film Holka od vedle…
06.června 2005 - pondělí
Probudíme se někdy po 6:30h., ale nechce se nám již spát a tak lenošíme v posteli až do 8h., kdy dojdu koupit něco k snídani. Nikde nic čerstvého nemají (max. tak plesnivý chleba nebo sušenky) až nakonec na benzínce kupuji právě přinesené, čerstvé koláčky a k tomu jahodové mléko (3,75BZ$). V 8:45h. se rozhodneme jít dolů na recepci čekat na odvoz. Přijedou v 9:05h. a za necelých 20min. jsme v přístavišti u Tower Hill. Zde ještě čekáme asi 20min. než odjedeme. Během čekání majitel a nějací poskoci hrají domino a pak nám majitel zlevní výlet o 20 BZ$ na 100BZ$ za oba. V 9:50h. přijíždí loď a my odjíždíme pouze sami. Popojedeme kousek dál, kde nabíráme další 3 lidi, kteří si výlet objednali u někoho jiného ( mají to s obědem a bez vstupu za 80 BZ$ na osobu). Nejlepší vtip je v tom, že 2 jsou Němci z našeho hotelu a strašně se diví, že jsme seděli již v lodi. Během 1,5h. plavby po řece zastavujeme několikrát pozorovat ptáky, želvy, netopýry, orchideje a další rostliny nejen na hladině… Okolní příroda je pěkná, jízda je zajímavá, protože místy se projíždí velmi úzkými úseky. Asi v 11:40h jsme na místě. Začne pěkně pršet, schováme se proto pod přístřešek. Tropický liják trvá necelých 20min. Stále nás uhánějí, abychom zaplatili za vstup, změkneme a zaplatíme 20 BZ$ za oba. Tady určitě neprojdeme... Ostatní si dávají oběd a my se zatím jdeme projít po okolí něco nafotit. Pak se vrátíme a jdeme s průvodcem (naším řidičem lodi) po Lamanai, které je také skoro celé zarostlé džunglí. Vysvětluje nám historii, povídá o různých rostlinách a ukazuje ptáky. Celkově je zde hodně ptáků a okolní příroda je moc pěkná, i když je relativně hodně zataženo. Hlavní je, že neprší. Pod jedním stromem dokonce roste právě kvetoucí černá orchidej. Vylezeme také na hodně strmý High temple, opět fotíme okolí, pozorujeme vřešťany a tukana v korunách stromů. Ještě chvilku si to tady celé různě procházíme a pak se již vrátíme zpět k jezeru. Zde krmíme sušenkami ryby a čekáme na odjezd. Po asi 15min. dorazí k lodi ostatní, ale náš řidič má problém s nastartováním. Na pomoc mu přijde řidič druhé lodi, kterému se po 20min. podaří loď nastartovat a my můžem odplout. Cestou zpět již nikde nezastavujeme, kromě jednoho místa, kde se řidič domníval, že zahlédl krokodýly. Jízda po řece je pěkně divoká, jak z nějakého akčního filmu. Za 45 min. jsme zpět u mostu v Tower Hill, odkud nás odvezou k hotelu. Při placení nakonec ještě od majitele dostaneme 3 velká manga. Nejdříve se zajdeme umýt na pokoj a pak jdeme opět naproti k Číňanům na večeři. Dáme si kuře, hranolky, vepřové kousky s rýží a to vše zapijeme colou za 25 BZ$ . Než vyrazíme do města dojdeme u nás na 15min. internetu, abychom zjistili hlavně informace o vývoji počasí. Následně dojdeme zjistit v kolik jezdí ráno autobusy (6,7,8 express) a pak si sedneme na náměstí k místním pozorovat cvrkot města… Jsou zde moc příjemní lidé (většinou již typově Mexikáni), někteří se občas s námi dají do řeči. Již za tmy se vrátíme zpět na hotel, kde si objednáme opět konvici jasmínového čaje, který vypijeme při relaxování a hodnocení dnešních zážitků na terase před pokojem. Před spaním dojdu raději ještě zaplatit hotel, abychom se ráno případně nezdržovali a majitele upozorňuji, že konvice, ve které jsme měli čaj, pochází z České republiky... Kam až se české varné sklo podívalo;o))
07.června 2005 - úterý
Během noci pršelo. Vstáváme v 6h., balíme a v 6:40h. odcházíme na express bus, který má odjíždět v 7h. Odjíždíme (14 BZ$) s desetiminutovým zpožděním v zaplněném autobusu směr Belize City, kde jsme v 8:30h. Z autobusového nádrží jdeme směrem k přístavišti vodního taxi, ale cestou se ještě zastavíme nakoupit. V přístavišti jsme přesně v 9h. a právě se nastupuje do člunu, který jede na Caye Calker (40 BZ$). Na Caye Calker jezdí hodně turistů, je to poznat, protože loď je úplně plná. Je zataženo a máme jisté obavy, zda nebude pršet. Naštěstí během hodinové cesty nesprchne a tak jsme lehce po desáté na turistickém ostrově Caye Calker. Zde nás hned odchytne nějaký černoch, který nabízí ubytování pro oba za 35 BZ$ na den. Řekneme si, proč se na jeho nabídku nepodívat, proto s ním jdeme po pláži směrem k letišti asi 10min, než dorazíme k Loraine´s Guesthouse. Ubytování je přijatelné a proto si vybereme chatičku pro 3 lidi s vlastním WC a sprchou přímo na pláži. Usmlouváme cenu na 30 BZ$ s tím, že zůstaneme déle. Majitelka chce zaplatit vše dopředu, ale my nechceme riskovat a proto se domluvíme, že nejdříve zaplatíme na zkoušku pouze jednu noc a pak zbytek, pokud budeme spokojeni. Dáme malou pauzu,vykoupeme se u hotelu a pak jdeme na průzkum tohoto malého ostrova, který je velký pouze 2km na délku a 600m na šířku. Procházíme hlavně cestovky, protože nás zajímá výlet za kapustňákami (Manatee tour), což je hlavní důvod, proč jsme na tady. Skoro všechny cestovky však za poslední 3 měsíce zdražili z původních 80 BZ$ na 110 BZ$ a více… Najdeme Tropical Star Tours, kde chtějí 90 BZ$ s jídlem a 80 BZ$ bez jídla. Protože je zataženo a bojíme se, že nic neuvidíme, nepřihlásíme se. Zajdeme k pekaři. Bohužel mají, stejně jako v celé Belize, samé sladké chleby a ostatní pečivo (už se nám stýská po našem českém slaném celozrnném chlebíku a děláme si chutě). Přesto si něco koupíme a pak zajdeme do restaurace Sand Box na quasadillas, kuřecí tortilu a 2x čaj za 17,75 BZ$. Cestou zpět na pokoj se ještě zastavíme v sámošce pro zmrzlinu (2,75 BZ$), ale již se moc nikde nezdržujeme, protože začíná pěkně pršet. Za deště a velkého větru doběhneme do naší chatičky na pláži. Vypadá to, že celý podvečer již strávíme na pokoji, protože je pěkně zataženo a jen tak se počasí nezlepší. Na chvilku přestane skoro pršet, využíváme přízně počasí a doběhneme do sámošky pro colu, kterou si pak na pokoji mixujeme s rumem zakoupeným v Belize City. Povídáme si, dopisujeme deník a k tomu popíjíme cuba libre až do tmy, protože venku šíleně fouká vítr a stále prší...
08.června 2005 - středa
Ráno okolo 6h. stále prší a je zataženo…Vůbec to nevypadá dobře, avšak za 1,5h. již svítí sluníčko a je skoro vymetená obloha… Dojdeme si k pekaři koupit nějaké čerstvé pečivo a do Alberta sýr a čokoládové mléko k snídani. Vše si sníme na pláži kousek od Tropical Star Tours, kde jsme se již přihlásili na Manatee tour. Jdeme se koupat ke splitu, naštěstí tu není skoro ani noha. Jsme zde docela dost dlouho až do doby, než začnou rybáři v našem okolí chytat ryby. Cestou zpět na pokoj se zastavíme u řezníka (naproti pekaři) jehož bratr nabízí vyhlídkové lety. My chceme zjistit za kolik a jaká je možnost udělat vyhlídkový let nad Blue Hole s následným přistáním na mezinárodním letišti v Belize City. Cena je za letadlo pro 3 osoby + pilot 450 BZ$ nebo za letadlo pro 5 osob + pilot 650 BZ$ vše za hodinu letu. Protože se musí platit i let na Caye Caulker a následný návrat na domovské letiště (národní v Belize City), museli bychom celkem zaplatit až 1,5h. letu. Tak trochu dražší výlet. Odcházíme s tím, že si to rozmyslíme a dáme vědět minimálně 24h. předem. Pokoj máme uklizený, a protože jsme celkově s ubytováním spokojeni, doplatíme zbytek peněz. U hotelu si dáme polední siestu, pak se koupeme a odpočíváme přímo u nás na molu. Navečer se zajdeme zeptat ještě na letiště. Maya Island Air tyto vyhlídkové lety v letošním roce prý zrušila a Tropical Air chce za letadlo pro 3 osoby + pilot 560 BZ$ za hodinu letu. Jdeme korzovat společně s ostatními turisty po ostrově a pozorovat západ slunce ke splitu. Během korzování se zastavíme na 15min. internetu (3BZ$) a pak u p. Čokolády, abychom zjistili, kdy on pojede na kapusťňáky. Tvrdí, že pojede (za 110 BZ$ osoba) určitě v pátek a máme přijít. Na večeři zajdeme opět do Sand Box na stejné jako včera. K pití si však dáme colu a pivo. Při placení reklamujeme, že nám zapomněli přidat do tortily kuře a tak platíme o něco méně. Cestou zpět zakoupíme v sámošce pití a hlavně colu, abychom mohli opět na pokoji popíjet. Tropical Star Tours nikoho dalšího na Manatee tour nesehnala a proto se zítra nikam nejede. Hotel je celý obsazen nějakou skupinkou holek, které se pak venku docela dlouho baví a popíjí vodku s ananasovým džusem. Před půlnocí uleháme do postele...
09.června 2005 - čtvrtek
Již lehce po 7h. se koupeme a šnorchlujeme u splitu…Na Tobacco Caye to v žádném případě nemá, ale jinak je tu docela dost různých zajímavých ryb. Asi až do půl jedenácté nikdo, nikde není…ani v ulicích ostrova. Před 11h. si dojdeme koupit snídani a zastavíme se k řezníkovi, protože bychom chtěli usmlouvat max. cenu za let. Není zde a tak se domluvíme po telefonu, že se zastavíme až večer. Vrátíme se zpět k nám na chatičku, kde si dáme siestu. Je velké vedro, vítr nefouká, obloha bez mráčků… Odpoledne se sluníme, koupeme a diskutujeme velmi dlouho o přeletu nad Blue Hole u nás na molu, kde máme soukromí. Nakonec se rozhodneme neriskovat náš poslední den, že nestihneme kvůli výletu nad Blue Hole naše letadlo do Houstonu. Také si nejsme jisti podle předpovědi počasím, abychom vůbec něco viděli. Navečer tedy zajdeme na letiště do Maya Island Air zaplatit alespoň sobotní ranní přelet letadlem na mezinárodní letiště (216BZ$). Cestou zpět ke splitu se zastavíme v mini rezervaci, kde je kromě několika plazů, také dost velké množství komárů, a proto toto místo velmi rychle opouštíme. U splitu pozorujeme západ slunce, dnes je tu narváno. Tropical Star Tours ani nikdo další na Manatee tour nejede a tak si to domluvíme s p. Čokoládou. Nechce ani zálohu, jen máme zítra přijít na 9h. Chvilku ještě korzujeme po ostrově a přitom popíjíme cuba libre. Následně zajdeme na večeři do restaurace Happy Lobster, kde si dáme velmi dobrou rybu (Barracuda) s těstovinami, těstoviny s kuřecím masem a k tomu studený čaj vše za 33,50 BZ$. Vrátíme se na hotel a dnes již po 21h. za velkého vedra usínáme… Větrák běží naplno celou noc, protože se venku lístek ani nepohne…
10.června 2005 - pátek
Ráno okolo páté sledujeme hezký východ slunce přímo z postele a pak ještě do 7h. dospáváme. Zajdeme si koupit jídlo a pití k snídani a pro náš dnešní výlet za kapustňáky. Nasnídáme se u nás u chatičky a pak na 9h. jdeme k p. Čokoládovi. Jsme první a tak čekáme na dalších 7 lidí, kteří s námi dnes pojedou. Pár minut po 9h. přichází kluk a holka z US. Po chvilce se dáme do řeči a zjišťujeme, že jsou přes týden pouze na Caye Calkeru a docela se diví, kde všude jsme byli my. Pan Čokoláda je naštvaný, že nikdo další nejde a ještě máme prý vydržet. Mezitím si tedy vybereme ploutve (masku a šnorchl máme vlastní). V 9:30h. však již vyplouváme směr Swallow Caye Wildlife Sanctuary kousek od Belize City, ačkoliv ostatní nedorazili. Hladina je klidná jako rybník a pěkně velké vedro. Naštěstí má loď plátěnou střechu, tak se snad moc neusmažíme. Za přibližně 45min. jsme u rezervace pro kapustňáky a hned na kraji ohraničeného pásma zahlédneme prvního kapustňáka. Pan Čokoláda se začne rozčilovat, kvůli tomu, že v dálce vidí velkou loď s velkým ponorem, která je v ohraničeném ochranném pásmu. U budky hlídače odevzdáme lístky na vstup, které jsme předtím dostali. Uvnitř ohraničeného pásma se pohybujeme s lodí velmi pomalu a místy jen za pomocí odrážení ode dna velkým klackem. Najdeme místo, kde je 5-6 kapustňáků včetně mláděte a tam je pozorujeme delší dobu. Máme štěstí, protože plavou hodně při hladině a občas podplavou i našii loď. Normálně jsou okolo 20 min. pod vodou a pak se jen na 2sec. vynoří nad hladinu nadechnout. Američané z toho moc odvázaní nejsou a moc je to nebaví, protože se domnívali, že s nimi budou moci plavat. Nám se to, ale moc líbí, protože jsme je nikdy dříve neměli možnost pozorovat ani z lodě. Naštěstí je hladina opravdu klidná,a tak Martince není špatně.
Okolo 12:30h vyrážíme směr Sergant's Caye , což je malý ostrůvek o průměru asi 7m bez palmy (ta tam chybí), který právě místní uklízí. Zde asi přes 1h. šnorchlujeme. Opět musíme konstatovat, že vnější strana bariéry na Tobacco Caye je daleko lepší. Tady je již hodně korálů poškozených od lodí, jak připlouvají k ostrůvku. Ale přesto je to zážitek, velké množství různých ryb ve velkých hejnech, v určitých místech krásné korály. Jsou trošku vlny, jedna větší mě hodí na korály a já si odřu ruce, v kombinaci se slanou vodou nic moc. Cestou zpět zahlédne pan Čokoláda na volném moři delfíny a tak jedeme za nimi. Jsou tři, plavou kolem nás a díky tomu máme krásnou možnost poyorovat je. Občas uděláme kolečko a oni nás stále následují. Po asi 15min. je hra s námi omrzí a odplavou. My ještě cestou zpět zastavujeme u různých ostrůvků, kde nám vypráví o historii a o různých rostlinách (např. jak jsou důležité mangrovníky…). Po návratu platíme 220BZ$ za výlet a jsme rádi, že se to vydařilo. Jeli jsme s legendou Mr. Chocolate, což je zakladatel Swallow Caye Wildlife Sanctuary. Díky tomu byl výlet a povídání o kapustňácích velmi zajímavý, protože jim věnoval celý život a ví o nich všechno.
Jdeme rovnou ke splitu, kde se ještě chvilku koupeme a dofotíme poslední záběry hvězdic v jednorázovém podvodním foťáku. Dnes zde není skoro žádný proud, ale pro změnu se tu koupe hodně lidí. Proto se rozhodneme, že se přesuneme k nám. Cestou nakoupíme poslední dárečky, hlavně v podobě místního rumu. Chceme se u nás koupat, ale nejde to, protože malý syn majitelky zde na molu chytá ryby a díky tomu sem připlaval asi 30cm žralok. Kluk chce po nás, abychom mu ho chytili. V jeden okamžik se mi ho dokonce podaří dostat na háček, ale má pěkný záběr, proto se vyvlíkne. Vrátíme se ke splitu pozorovat poslední západ slunce a pak zajdeme na večeři do restaurace Happy Lobster. Zde si dáme grilovaný filet ryby s rýží, těstoviny s kuřecím masem a to zapíjíme studeným čajem (34,50BZ$). Cestou zpět se ještě zastavíme asi na 20min. internetu (3BZ$), abychom hlavně zjistili co se u nás doma děje a jaké je počasí. Na pokoji ještě dopíjíme poslední zbytky otevřeného rumu s colou, ale již po 21h. uleháme, protože jsme docela unavení ze sluníčka a nových zážitků…Spí se příjemně, protože celou noc od moře fouká docela silný vítr.
11-12. června 2005 - sobota, neděle
Nad ránem vítr ustane a my vstáváme okolo 6h. Balíme a již v 6:40 se přesouváme úprkem, za velkého máchání a mlácení desítek komárů, na letiště (nejvíce krizové je místo u Mini rezervace)…I když jsme nastříkaní repelentem, vždy si najdou komáři i centimetrové místo na těle, které není ošetřeno… Uvnitř kanceláře Maya Island Air čekáme na přílet letadla, které přistává v 7:10h. na příletovou dráhu, kde se ještě před 30s. projížděli nějací turisté na kole. Nastupujeme do letadla pro asi 10 osob, jsou tu s námi ještě 3 pasažéři a přesně na čas v 7:15h. odlétáme směr mezinárodní letiště v Belize City odkud nám v 10:15h. má odlétat naše letadlo. Během asi 15min. pohodového letu pozorujeme krásně průzračné moře, místy hloubku a místy mělčinu, ostrůvky s mangrovníky. Super ! Asi v 7:35h. přistáváme a jako jediní vystupujeme, ostatní pokračují někam dále. Nosiči po nás chtějí dolar za odnos batohů z letadla, ale my jim nic nedáme, protože jsme včera vše utratili. Nikdo nám nedokázal říci, jak je to s odletovou daní, tak jsme si po celou dobu schovávali US dolary, ale tady zjišťujeme , že je již zahrnuta v letence…hurá. V 7:50h. začnou velmi pomalu s odbavováním u jedné z přepážek. Po půl hodině otevřou další a my díky tomu vyfasujeme tlustého a zpoceného dědulu, který má problémy s naším odbavením. Nakonec nám musí palubní lístek napsat na papír ručně… Čekáme na odlet, dopisujeme deník a při tom všem doufáme, že batohy do Prahy dorazí… V 9:30h. se nastupuje do letadla společnosti TACA, které přiletělo ze San Salvatora a již v 9:45h. tj. o 30min. dříve, odlétáme! V letadle jsem se těšil, že si koupím ještě nějakou tortilu, ale mají jen sendviče, na které nemám chuť. Musíme se spokojit jen s brambůrky a dosti silnou cuba libre (komu by to vadilo). Na přestup v Houstonu máme necelé 2h. a tak bez problému vše zvládneme. Na čas odlétáme v plně narvaném letadle s Air France směr Paříž. Let proběhl relativně bez problémů, až na nehodu, kdy jedna pani pozvracela asi 10 lidí, když nestihla doběhnout na záchod. Naštěstí jsme byli hodně daleko od tohoto místa incidentu… Tuto práci opravdu letuškám nezávidím…
V Paříži máme na přestup něco lehce přes 30min, ale vše v pohodě stíháme. Krátký let do Prahy uběhne jako voda a v 11:40h. přistáváme na letišti v Praze (batohy s námi) odkud se dopravíme za pomoci MHD domů…
Na závěr...
Pokud jste tento příběh přečetli opravdu celý, tak vám velice děkujeme... Doufáme, že Vás náš příběh dostatečně motivoval k návštěvě Belize, která láká hlavně svojí překrásnou přírodou na pevnině i pod vodou, ale také zajímavou historií...
Bohužel není možné popsat a vyfotografovat, vše co jsme prožili. Tyto stránky, nám snad časem připomenou, většinu toho, co jsme my prožívali na této expedici a vám představí alespoň trochu tuto malou zemi. Ačkoliv je Belize na Střední Ameriku trochu dražší, určitě stojí za delší návštěvu…
Na našich stránkách www.naspribeh.cz můžete ještě nalézt naše další cestopisy, fotografie a doplňující informace z různých zemí světa jako Indie, Kostarika, Maroko, Nikaragua, Srí Lanka, a také z naposledy navštíveného Trinidad a Tobago, který jsme si vybrali jako následující cíl dovolené...
TIP ! : Hledáte-li ještě více informací o Belize v češtině, určitě navštivte stránky Petra a Veroniky na adrese www.orchidej.com
1. část cestopisu zde http://www.ocestovani.cz/belize/cestopisy-357-belize-cast-1/3/